223 C 125/2025-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 10. 2023 s žalovaným uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 2 926 Kč. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 400 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zkoumala jeho příjmy a výdaje z předložených výpisů z bankovního účtu a lustrovala žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Žalovaný hradil splátky úvěru od 20. 11. 2023 do 20. 3. 2025, následně se dostal do prodlení, a proto žalobkyně úvěr ke dni 23. 4. 2025 zesplatnila. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 104 746,82 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 948,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč, smluvní ´ho úroku ve výši 19,99 % ročně z jistiny od 23. 4. 2025 do 19. 7. 2025, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z jistiny od 20. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 3. 5. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.2. Soud nařídil první jednání ve věci na den 2. 12. 2025. Dne 28. 11. 2025 žalovaný soudu zaslal žádost o odročení jednání, ke kterému se nemůže dostavit z pracovních důvodů. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije s manželkou, která má rakovinu a musí se o ni starat. V současné době museli změnit bydlení poté, co je sestra vyhodila z bytu, a hradí nájemné ve výši 23 000 Kč měsíčně. Nemůže si dovolit přijít o zaměstnání. Nebrání se zaplacení dlužné částky, ale není ji schopen dát dohromady takhle rychle najednou; zaplatil by vše do konce února.3. Soud žádost žalovaného o odročení jednání posoudil jako nedůvodnou. Žalovaný soudu nijak nedoložil, že by se dne 2. 12. 2025 nemohl k soudu dostavit. Žádnou výjimečnou situaci v zaměstnání žalovaný ani netvrdil. Obecné tvrzení, že si nemůže dovolit o práci přijít není ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) důležitý důvod pro odročení jednání. Jelikož žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že dne 23. 10. 2023 se účastníci dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, a to v částce 60 000 Kč jako úvěr účelový k refinancování již existujícího závazku, a ve zbývající výši jako úvěr bezúčelový. Úrok byl sjednán ve výši 19,99 % ročně a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za opožděnou splátku. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 2 926 Kč měsíčně. Na místě určeném pro podpis žalovaného je uveden SMS kód , Anonymizováno, . Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a o následném podpisu smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byl kód , Anonymizováno, zaslán dne 23. 10. 2023 v 11:56:39 na jeho telefonní číslo. Žalovaný byl identifikován podle e-mailové adresy, ze které soudu zaslal žádost o odročení jednání.6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala u žalovaného informace o jeho příjmu ve výši 24 000 Kč měsíčně z důchodu, druh bydlení u rodinných příslušníků, celkové výdaje 8 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 20 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z bankovního účtu. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru měl již jeden existující závazek z prosince 2022 se zůstatkem 60 000 Kč a splátkami 4 874 Kč, který se rozhodl novým úvěrem refinancovat.7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 byly zjištěny příjmy a výdaje žalovaného v období před uzavřením úvěrové smlouvy, přičemž konečný zůstatek v jednotlivých měsících vykazoval vždy kladnou částku (pohybující se okolo 7 000 Kč) dostatečnou pro splácení úvěru. Z účtu je patrný měsíční příjem ze starobního důchodu ve výši 24 071 Kč zasílaný žalovanému od ČSSZ.8. Z potvrzení o vyplacení úvěru a zprávy banky bylo zjištěno, že částka 120 000 Kč byla dne 23. 10. 2023 vyplacena na bankovní účet žalovaného.9. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 24. 4. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 5. 2025.10. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.11. Na základě listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 23. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 2 926 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,99 % ročně a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za opožděnou splátku. Před podpisem smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména z výpisů z jeho bankovního účtu a lustrací žalovaného v bankovních a nebankovních registrech a veřejných rejstřících. Žalovaný se dostal se splátkami do prodlení a žalobkyně proto úvěr ke dni 23. 4. 2025 zesplatnila. Dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k tomu před podáním žaloby vyzván.12. Soud posoudil věc po právní stránce za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru. Z provedených důkazů a rovněž z vyjádření žalovaného je zřejmé, že byla řádně projevena vůle akceptovat smlouvu daného obsahu za současné dostatečné identifikace osoby žalovaného předložením výpisů z jeho účtu. Na takto ověřený účet pak žalobkyně požadovanou částku 120 000 Kč také převedla (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 22 Co 144/2023). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle předložených bankovních výpisů a lustrací ve veřejných a neveřejných registrech, přičemž správně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet úvěrovou jistinu ve výši 120 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný však své smluvně sjednané povinnosti neplnil a dostal se se splátkami do prodlení, p