18 C 45/2025-92 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalované prověřila její úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 68,34 % ročně splácet v 48 splátkách po , částka, měsíčně. Žalovaná nesplácela úvěr řádně. Protože se žalovaná ocitla v prodlení 65 dní se splátkou č. , hodnota, , splatnou dne , datum, , byl úvěr ke dni , datum, na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od , datum, do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvních pokut ve výši , částka, , nákladů spojených s prodlením žalované ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované, kterou žalobkyně požaduje v kapitalizované výši pouze od , datum, do data vyhotovení žaloby ve výši , částka, , úroku ve výši 68,34 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky , částka, , a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z aktuální dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení týkající se procesu uzavření smlouvy se žalovanou i zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 68,34 % ročně v 48 splátkách po , částka, měsíčně, splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru, pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že dne , datum, byla částka , částka, vyplacena na bankovní účet žalované. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila pouze dvě splátky po , částka, , žádné další platby již nejsou evidovány. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení žalované částky. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na svůj dluh uhradila jakoukoli další částku.4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.5. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni , datum, , v němž žalovaná neměla žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni , datum, bylo zjištěno, že podle stanovení bodů u jednotlivých sledovaných hodnot se žalovaná jeví jako klient s průměrným rizikem nesplácení úvěru. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne , datum, žalovaná uvedla výdaje na svou osobu (životní minimum) , částka, , splátky jiných úvěrů ve výši , částka, , výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, . Žádné jiné výdaje žalovaná neuváděla. Celková výše takto uvedených výdajů činila , částka, , volné zdroje , částka, . Příjmy byly uvedeny v celkové výši , částka, . Výdělky žalované byly doloženy výplatními lístky. Z nich bylo zjištěno, že čistý příjem žalované v říjnu 2023 činil , částka, , v listopadu 2023 činil , částka, a v prosinci 2023 činil , částka, . Dále byl předložen výpis z běžného účtu žalované za listopad 2023, z něhož bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil , částka, , konečný zůstatek , částka, . V průběhu listopadu byla na účet připsána pouze částka , částka, , odepsána částka , částka, . K ověření výdajů žalované nebyly žádné doklady předloženy.6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a zjistila, že v rozhodné době nebyla účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalované. Pokud jde o výdaje žalované, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré osobní výdaje žalované činily pouhých , částka, , když nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalované na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za dopravu, telefon, internet). Za tohoto stavu je zřejmé, že údaje o výdajích žalované byly zjišťovány pouze formálně a skutečná finanční situace žalované nebyla žádným způsobem ověřována. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši , částka, , uhradila pouze , částka, , ke dni vyhlášení rozsudku tudíž trvalo bezdůvodné obohacení žalova