207 C 11/2026-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 1. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se jej zavázal vrátit v celkové výši 12 815,96 Kč do 30 dnů spolu s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po registraci žalovaného na webu www.creditgo.cz a po uhrazení verifikační platby. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil řádně a včas, právní předchůdkyni proto vzniklo právo požadovat zaplacení celého dluhu včetně příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 3. 12. 2025. Tvrzený nárok žalobkyně sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků + úroku 4 496 Kč, dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 1. 11. 2024 do zaplacení.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Ze znění smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 1. 10. 2024 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši celkem 10 000 Kč. Smlouva byla mezi stranami sjednána prostřednictvím sítě internet (www.creditgo.cz) a nebyla žalovaným elektronicky (uznávaným elektronickým podpisem), ani samostatně podepsána. Strany si v této smlouvě sjednaly splacení jistiny do 30 dnů se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně, odpovídající úrok tedy činil částku 295,89 Kč, RPSN za celý úvěr činila 1946,31 %. Dále strany sjednaly poplatek 2 520,07 Kč za sjednání úvěru.4. Z výpisů z účtu a potvrzení o provedení transakce pak vyplývá vyplacení úvěru ve výši 10 000 Kč žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalobkyní, o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025, které odkazuje na konkrétní smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2025, a výzvou k úhradě ze dne 3. 12. 2025 byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dluhu ve výši 20 837,91 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě částky 30 156,11 Kč včetně nákladů na vymáhání ve výši 5 280 Kč.5. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaný nezaplatil žádnou částku kromě ověřovacího poplatku. Žalovaný ani netvrdil, že by jakoukoli částku žalobkyni či její předchůdkyni zaplatil.6. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 1. 11. 2024 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se jej zavázal vrátit do 30dnů, což neučinil. Poplatek byl sjednán částkou 2 520,07 Kč, ta však představuje další skrytý úrok, byť úrok z úvěru byl deklarován jako 36% ročně. V souhrnu tak jde o úrok lichevní, (25,2+36) = 61,2 % ročně, čemuž odpovídá i RPSN 1946,31 %. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která je aktivně legitimována k podání žaloby.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016.8. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující právní předchůdkyní žalobkyně jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným žalovaným jakožto spotřebitelem, což prokazuje zejména jeho identifikace ve smlouvě osobními údaji – rodným číslem, číslem OP, trvalým pobytem (§ 1810 o. z.). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.9. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.10. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalovanému jako úvěrovanému a spotřebiteli na jeho účet částku 10 000 Kč, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nic neuhradil, žádné platby tvrzeny ani prokázány nebyly. Domáhá-li se tak žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., po žalovaném uhrazení částky vyšší než 10 000 Kč, tj. rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou (dle ust. § 2395 a násl. o. z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě.11. Dle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.13. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.14. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že smlouva nebyla v rozporu se shora citovanými ustanoveními podepsána žádným způsobem (podpis ani nebyl nahrazen mechanickými prostředky), přičemž kdokoli mohl zadáním požadovaných údajů na webové stránce „odsouhlasit“ úvěrovou smlouvu namísto žalovaného a využít i jeho osobních údajů. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalovaného.15. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobkyni náleží ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 1. 11. 2024. V rozsahu nesplaceného zůstatku jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud v této části vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.16. O