209 C 1/2026-64 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 14. 1. 2025 uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaný seznámil a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Souhlasil také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází včetně registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela také z informací samotného žalovaného. Případně vycházela také z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňovala žalovanému bezproblémové splácení úvěru ve výši mu poskytnuté. Úvěr byl žalovanému vyplácen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný postupně načerpal částky dne 13. 2. 2025 ve výši 5 000 Kč, dne 14. 1. 2025 ve výši 5 000 Kč a dne 24. 2. 2025 ve výši 10 300 Kč. Mezi účastníky byly sjednány i další poplatky včetně sankčních pro případ prodlení. Žalovaný celkem splatil žalobkyni částku 10 017,14 Kč. Se zbytkem se dostal do prodlení. Žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný ale dluh nevyrovnal. A žádnou další částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně v žalobě ještě uvedla, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu uzavřené smlouvy, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl k důkazu potvrzení o provedených transakcích z účtu žalobkyně a dále učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda v uvedených obdobích byly na účet žalovaného tvrzené dílčí částky postupně převedeny, a také kdo měl k účtu dispoziční právo.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupkyně) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy.3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také dotaz na banku žalovaného.4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. , právnická osoba, . přípisem ze dne 10. 2. 2026 soudu potvrdila, že v uvedeném období skutečně byly částky celkem ve výši 20 300 Kč na účet žalovaného připsány. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalovaného. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že v domácnosti žalovaného žijí a společně hospodaří 5 dvě osoby, které hospodaří se dvěma příjmy. Ve výpisu je uvedeno, že na půjčky činí výdaje 3 000 Kč, na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje jsou 3 000 Kč. Je zde také uvedena výše čistého měsíčního příjmu sdělená spotřebitelem 55 000 Kč a také ověřená výše příjmu 43 333 Kč. Dále jsou zde zachyceny informace o rezervě pro výdaje 500 Kč, pak vypočítané minimální výdaje 10 005 Kč a disponibilní příjem 31 800 Kč.5. Žalobkyně neuvedla, z čeho konkrétně při vyplňování tohoto výpisu vycházela. Zda si případná tvrzení žalovaného v tomto směru nějak ověřovala. Pokud žalobkyně měla za to, že její žalobní tvrzení a do spisu založené listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly pro soud dostatečné k této otázce, tak tomu tak nebylo. Proto soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů stran okolností uzavření smlouvy včetně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně ale tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, ač si byla vědoma možných důsledků takového jednání, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění, vzala.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částek celkem ve výši 20 300 Kč žalovanému, a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než tvrzených 10 017,14 Kč, soud učinil závěr, že žalovaný se na úkor žalobkyně o zbývající částku, to je částku 10 282,86 Kč bezdůvodně obohatil. Proto soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že s ohledem na téměř stejný úspěch a neúspěch účastníků ve věci, žádnému z účastníků právo na náhradu řízení nepřiznal.