209 C 189/2025-62 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 22. 2. 2022 uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 44 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaný seznámil a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Souhlasil také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází včetně registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela také z informací samotného žalovaného. Vycházela také z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 31 090 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňovala žalovanému bezproblémové splácení úvěru ve výši mu poskytnuté. Úvěr byl žalovanému vyplácen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dne 24. 10. 2024 takto žalovaný čerpal částku 5 000 Kč. Při sjednávání smlouvy si žalovaný uvolil další volitelné služby, a to službu „klidné spaní“ za poplatek 146,40 Kč, službu „Presto“ za poplatek 165 Kč, informační servis SMS za poplatek 38,40 Kč. Mezi účastníky byly sjednány i další poplatky včetně sankčních pro případ prodlení. Žalovaný se skutečně do prodlení se splátkami dostal, žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný ale dluh nevyrovnal. A žádnou částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně v žalobě ještě uvedla, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu uzavřené smlouvy, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl k důkazu potvrzení o provedených transakcí z účtu žalobkyně a dále učinil dotaz na banku žalovaného , právnická osoba, ., zda v uvedeném období od 24. 10. 2024 do 7. 4. 2025 byla na účet žalovaného tvrzená částka převedena, a také kdo měl k účtu dispoziční právo.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy.3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také dotaz na banku žalovaného.4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. , právnická osoba, . dne 26. 11. 2025 soudu potvrdila, že dne 24. 10. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalovaného. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že v domácnosti žalovaného žije on sám, hospodaří s jedním příjmem. Splácí půjčky 3 500 Kč měsíčně, výdaje na bydlení má 12 000 Kč, plus další nezbytné a zbytné výdaje celkem ve výši 2 000 Kč měsíčně. V uvedené listině je také napsáno, že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 31 000 Kč, ale výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 31 090 Kč. Žalobkyně ale neuvádí, z čeho konkrétně při vyplňování tohoto výpisu vycházela. Zda si případná tvrzení žalovaného v tomto směru nějak ověřovala. Pokud žalobkyně měla za to, že její žalobní tvrzení a do spisu založené listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly pro soud dostatečné k této otázce, tak tomu tak nebylo. Proto soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru. Žalobkyně ale tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, ač si byla vědoma možných důsledků takového jednání, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění, vzala.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).8. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 5 000 Kč žalovanému, a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni tuto částku uhradil, uzavřel soud svá zjištění tak, že se o celou částku 5 000 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil Proto soud žalovanému uložil povinnost částku 5 000 Kč žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).12. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu řízení nepřiznal. Pokud by soud měl náhradu nákladů přiznat podle rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci, pak úspěšnější byl žalovaný. Žalovaný ale žádné náklady řízení nepožadoval a ani ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.