210 C 3/2026-56 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím, částky 1 000 Kč a částky 1 350 Kč z tritolu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené se žalovaným. Uvedla, že žalovanému dne 19. 7. 2025 poskytla revolvingový úvěr č. , hodnota, až do výše 75 000 Kč. V této výši žalovaný také úvěr čerpal. Poskytnutý úvěr však řádně nevrátil, nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil, proto soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2025 a předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 75 000 Kč. Úvěr byl splatný minimálně ve splátkách po 3 750 Kč měsíčně se splatností do každého 15. dne v měsíci počínaje dnem 15. 8. 2025. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Poukázáním částky na konkrétní účet žalobkyně ze strany žalovaného byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím.4. Z dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl zjištěn jako svobodný a bezdětný, za rok 2025 dosáhl čistého příjmu 32 000 Kč měsíčně, po odečtení nákladů na bydlení a pravidelných finančních závazků žalovanému zbývá částka 20 000 Kč, pravidelně splácí 8 000 Kč měsíčně.5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Soud za to, že před uzavřením smlouvy nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně vyhodnocena. V dotazníku pro účely zkoumání úvěruschopnosti vůbec nebylo vzato v úvahu, že žalovaný již úvěr splácí ve výši 8 000 Kč a v době uzavření smlouvy požádal o revolvingový úvěr až do výše 75 000 Kč., který mu byl vyplacen.9. Je tedy zřejmé, že žalovaný bez poskytnutí dalšího úvěru nebyl schopen krýt své měsíční výdaje, přesto pro hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází z toho, že má měsíční dostatečný finanční zůstatek.10. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně se zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabývala řádně, údaje o příjmu a výdajích žalovaného neověřovala - smlouva o úvěru je proto neplatná pro nedodržení podmínek, stanovených zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru..11. Z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru byla žaloba na plnění z tohoto právního důvodu v plném rozsahu zamítnuta.12. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo – a žalovaný nikterak nerozporoval, že do prodlení se žalovaný dostal u splátky, splatné ke dni 15. 8. 2025, tedy hned u první splátky. Znamená to, že nezaplatil ani tuto první splátku ve výši 3 750 Kč. Za situace, kdy mu bylo žalobkyní fakticky umožněno vyčerpat 75 000 Kč na účet, představuje tato skutečnost bezdůvodné obohacení, kterého se mu ze strany žalobkyně dostalo a z kterého žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Částka 75 000 Kč je tak částkou, o kterou je žalovaný na úkor žalobkyně dosud bezdůvodně obohacen a toto obohacení musí žalobkyni vydat.13. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč spolu s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení z této částky.14. Nárok žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný, a to pouze z titulu bezdůvodného obohacení, jak výše uvedeno. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu k plnění žalobkyně učinila předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2025, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dluhu (určením dne splatnosti) do dne 5. 12. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 6. 12. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.15. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná z 96,46 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného ve věci), náklady řízení při úspěchu 100 % by činily 18 567 Kč a sestávaly by ze zaplaceného soudního poplatku 3 477 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, účinné ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”). Z tarifní hodnoty ve výši 76 350 Kč a sestávají náklady právního zastoupení z částky 4 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 450 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Žalobkyně měla ale úspěch jen částečný (96,46 %) a tomuto poměru odpovídá částka 17 910 Kč.