ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2026:217.C.54.2026.1 Datum: 2026-07-09 Předmět: o zaplacení částky 66 776 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 2 z. č. 634/1992 Sb., § 86 z. č. 257/2006 Sb., § 75 z. č. 262/2006 Sb., § 87 z. č. 262/2006 Sb., § 6 z. č. 89/2012 Sb., § 7 z. č. 89/2012 Sb., § 573 smlouva pracovnínáklady řízeníneplatnost smlouvyzkušební dobasmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávkyobchodní rejstříknásledek
O co šlo: o zaplacení částky 66 776 Kč s příslušenstvím (§ 101 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 2 z. č. 634/1992 Sb., § 86 z. č. 257/2006 Sb., § 75 z. č. 262/2006 Sb., § 87 z. č. 262/2006 Sb., § 6 z. č. 8)
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 66 776 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.: Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 26. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které úvěrující poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, ač se žalovaný zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu, úrokem a inkasním poplatkem, celkem částku 55 776 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, svou povinnost nesplnil, zaplatil pouze částku 4 000 Kč a dluží na jistině částku 27 948,46 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 1 321,59 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 13 634 Kč, na poplatku za vyhodnocení případu částku 3 857,66 Kč, na inkasním poplatku částku 5 014,29 Kč, na smluvní pokutě částku 15 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný nic dalšího nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru šetřil úvěruschopnost žalovaného především na základě informací získaných od žalovaného, údaje ověřoval předloženými listinami prokazujícími výši příjmu, dále lustrací ve veřejných registrech. Úvěrující také vyšel z obecného předpokladu poctivosti jednání žalované (§ 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku), která výslovně podepsala, že veškeré údaje uvedla po pravdě.3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.5. Dne 7. 7. 2026 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.6. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:7. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.8. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 4. 2024, dále pracovní smlouvy žalovaného, jeho výplatními páskami za únor a březen 2024, oznámením o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 3. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný dle svého vyjádření byl ke dni poskytnutí úvěru svobodný, žil s přítelkyní, neměl žádné děti, byl zaměstnaný s příjmem ze mzdy ve výši 8 000 Kč, ze sociálních dávek měl příjem ve výši 9 951 Kč, na bydlení měsíčně vynaložil 2 000 Kč a všechny ostatní základní životní výdaje měl ve výši 5 000 Kč. K tomu bylo z pracovní smlouvy a výplatních pásek zjištěno, že byl zaměstnán od 13. 2. 2024 se zkušební dobou do 12. 5. 2024, v únoru jeho příjem ze zaměstnání činil 14 747 Kč v březnu 2024 částku 2 348 Kč, podporu ve nezaměstnanosti pobíral po dobu nejvýše 5 měsíců od srpna 2023 do 10. září 2023 ve výši 11 090 Kč a po zbývající dobu ve výši 9 981 Kč. Tedy žalovaný doložil, že ke dni podání žádosti o úvěr měl příjem ze zaměstnání ve výši 2 348 Kč, což byl jeho jediný prokázaný příjem.9. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2024 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru v hotovosti žalovanému vyplatila úvěr ve výši 30 000 Kč, jako neúčelový, spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s platbami tvrzenými žalobkyní v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Z přehledu plateb na tento úvěr bylo zjištěno, že žalovaný zaplatila pouze jednou, a to dne 27. 4. 2024 částku 4 000 Kč.10. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by žalobkyni, či společnosti , právnická osoba, . zaplatil více, než se podává shora.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026 bylo doloženo, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, což prokazuje i smlouva o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem o postupovaných pohledávkách. Předžalobní upomínka ze dne 9. 3. 2026 ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu, s upozorněním na jinak soudní vymáhání peněz, výzvou danou k poštovní přepravě na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě jako doručovací dne 9. 3. 2026.12. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zsu (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne z moci úřední. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.14. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužník