219 C 222/2025-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 47 575,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 23. 1. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 2. 7. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku 82,18 Kč, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 22 917,82 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 424,94 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 24 057,10 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení, přičemž žalovaný se dostal do prodlení dne 3. 4. 2025. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení, tj. do 2. 7. 2025, v celkové výši 175,61 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 23. 1. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 37 700 Kč („kreditní rámec“), který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 1246,40 % !!!, úroková sazba byla stanovena na 0,883 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. První splátka byla splatná dne 22. 2. 2025. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž se žalovaný dostane do prodlení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet.5. Z předpisu denních splátek vyplývá výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 24. 1. 2025 až do 18. 7. 2026 (předpokládaný poslední den trvání smlouvy).6. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru , Anonymizováno, “ soud zjistil, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry v podobě kreditního rámce s určenou dobou platnosti tohoto kreditního rámce, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 0,883 % denně.7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 23. 1. 2025 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 23 000 Kč.8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím bankovního výpisu příjmových transakcí, jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.9. Z upomínek a předžalobní výzvy včetně potvrzení o odeslání vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu s tím, že předžalobní výzva žalovanému byla odeslána dne 10. 10. 2025 se lhůtou k plnění do 3 dnů.10. Žalovaný zároveň netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než tvrdila žalobkyně.11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 23 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za vyplacení tranše. Součástí smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný žalobkyni zaplatil pouze částku ve výši 82,18 Kč.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných registrech, k tvrzení však žádné důkazy nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, samotné zjištění příjmů žalovaného není dostačující.16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, stejně tak, že vyzvala žalovaného k vrácení plnění dříve než v rámci předžalobní výzvy. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. Pro úplnost soud dodává, že absolutně neplatné by bylo rovněž ujednání o úrocích ve výši 321,2 % ročně, neboť taková výše úroku neodpovídá běžným úrokovým sazbám požadovan