219 C 44/2025-99 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 40 043,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 21. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem v pevné výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 154 Kč a poplatkem za hotovostní splácení v místě bydliště ve výši 5 400 Kč, celkem částku 55 776 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Poslední splátka byla splatná 21. 11. 2023. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, naposledy plnil 30. 9. 2023 ve výši 500 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení zbývající části úvěru. Po zesplatnění žalovaný nezaplatil ničeho. Smlouvou bylo pro případ prodlení sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z nesplacené jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 22. 11. 2023, smluvní pokutu a úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 s účinností k 8. 10. 2024, přičemž se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 15 348,78 Kč, smluvního úroku ve výši 412,02 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 300 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 015 Kč, poplatku za hotovostní splácení ve výši 2 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 267,08 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 285,26 Kč (za období 22. 11. 2023 do 1. 9. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 486,41 Kč (za stejné období), smluvního úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny za období od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 15 760,80 Kč (z dlužné jistiny a smluvního úroku) od 2. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu, přičemž opatrovník se k věci samé vzhledem k absenci pokynů od klienta nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 9. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, což také učinila, když částku v hotovosti předala žalovanému, což žalovaný svým podpisem smlouvy stvrdil. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu spolu s náklady úvěru ve výši 25 776 Kč představující úrok a poplatky za poskytnutí a vyhodnocení úvěru a inkaso splátek, a to formou 14 měsíčních splátek po3 984 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a dalších splátek vždy do měsíce od splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně, roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 272,44 %. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně 500 Kč za jednotlivý případ prodlení, a náklady na upomínání, a dále oprávnění úvěr zesplatnit (po uplynutí dodatečné 30 denní lhůty k plnění). Podle přehledu plateb uhradil žalovaný celkem 29 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a že žalovaný byl o tomto postupu informován. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení do 8. 2. 2025, předžalobní výzva byla odeslána dne 24. 1. 2025.6. Žalobkyně nepředložila žádné listiny k prokázání jejího tvrzení, že došlo k ověřování úvěruschopnosti žalovaného.7. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 9. 2022 smlouvu, podle které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 25 776 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 29 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění zbývající dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 3. 10. 2024.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).11. Soud poučil žalobkyni prostřednictvím právního zástupce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru s odbornou péčí včetně zkoumání příjmů a výdajů, a aby uvedla, že vyzvala žalovaného k zaplacení dříve, než v rámci předžalobní výzvy, s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena platně, neboť žalovaný byl s celým procesem srozuměn, byl si vědom svých práv a povinností a smlouvu uzavřel dobrovolně, žádná další tvrzení ani důkazy však nepředložila. Žalobkyně tedy neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní.12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.13. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný podle předloženého přehledu (který žalovaný nerozporoval, ani netvrdil, že by uhradil více) vrátil žalobkyni 29 000 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupe