219 C 45/2026-57 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 72 916,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 3. 4. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr do výše 55 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplácen na bankovní účet žalované č. , č. účtu, a první splátka byla splatná dne 3. 5. 2025. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 5. 8. 2025 smlouvu emailem vypověděla. Žalovaná žalobkyni zaplatila na jistině částku 8,57 Kč, dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 33 991,43 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 672,85 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 37 801,91 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je v prodlení, přičemž žalovaná se dostala do prodlení dne 6. 5. 2025. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení, tj. do 5. 8. 2025, v celkové výši 450,20 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů uvedených žalovanou a lustrací v příslušných databázích. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač byla řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 3. 4. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, splátkového kalendáře a autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 55 000 Kč („kreditní rámec“), který byla žalovaná oprávněna čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 1422,87 %, úroková sazba byla stanovena na 0,933 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. První splátka byla splatná dne 3. 5. 2025. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalované byla žalobkyní ověřena prostřednictvím bankovní identity.5. Z předpisu denních splátek vyplývá výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 4. 4. 2025 až do 25. 9. 2026 (předpokládaný konec kreditního rámce).6. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně poskytuje bezúčelové spotřebitelské úvěry v podobě kreditního rámce s určenou dobou platnosti tohoto kreditního rámce, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 0,933 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 1 422,87 % ročně!!!7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 3. 4. 2025 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 34 000 Kč.8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím tvrzení žalované o výši jejích příjmů a výdajů, jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.9. Z výzvy ze dne 5. 8. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva ve spojení s potvrzením o podání zásilky prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalované, a to dne 16. 12. 2025.10. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 3. 2025 činila 14,82 % ročně, ke dni 30. 4. 2025 pak 14,67 % ročně.11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 3. 4. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 34 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za vyplacení tranše. Součástí smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná žalobkyni zaplatila pouze částku ve výši 8,57 Kč.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných databázích, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Zároveň vycházela z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje jakkoli ověřovala. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení