224 C 9/2026-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 12.1.2024 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou, do úplného splacení jistiny žalovanou. Žalovaná se zavázala úvěr splatit se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 20.7.2025, dluh však neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 uzavřené mezi věřitelem společností , právnická osoba, ., a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Společnost , právnická osoba, ., nabyla pohledávku od společnosti , právnická osoba, ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o platbě a zprávy , právnická osoba, ., ze dne 17.2.2026 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 12.1.2024 smlouvu o úvěru, na základě, které původní věřitel poskytl původní věřitel žalované převodem na její účet částku 12 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradila. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.6.2025 a 10.6.2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.5. V daném případě nebylo doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal faktické poměry žalované, zejména její obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 12 000 Kč na účet žalované, však byla prokázána.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalované, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele čerpala částku ve výši 12 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaná tuto částku žalobkyni vrátila. Žalovaná tudíž ke dni podání žaloby žalobkyni dlužila částku 12 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky 12 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po prokazatelném doručení žaloby žalované. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 265,85 Kč, přičemž tato částka představuje 9,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 100 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 996 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.