227 C 23/2026-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 19 096,89 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 420 Kč a úrokem ve výši 9,49 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 074 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyhodnotila informace získané od žalovaného a provedla jeho lustraci v registrech. Žalovaný v období od 12. 3. 2025 do 12. 7. 2025 řádně hradil splátky, poté však splátky přestaly být hrazeny a žalovaný se tak se svým závazkem dostal do prodlení, proto žalobkyně úvěr ke dni 16. 10. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 17 335,89 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, pojistné ve výši 261 Kč, kapitalizovaný úrok od 12. 7. 2025 do 15. 10. 2025 ve výši 409,94 Kč, úrok ve výši 9,49 % ročně z částky 17 335,89 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 335,89 Kč od 26. 10. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, přičemž trvalé bydliště má v České republice. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Pravomoc českých soudů je tak dána.4. Protože ve věci bylo možno rozhodnost na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.5. Soud po provedeném dokazování dospěl k těmto zjištěním.6. Z listiny nazvané jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, , úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS bylo zjištěno, že žalobkyně si s žalovaným sjednala dohodu, dle které poskytla žalovanému částku 21 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 420 Kč, měsíčním poplatkem za pojištění úvěru ve výši 87 Kč a úrokem ve výši 9,49 % ročně vrátit prostřednictvím měsíčních splátek po 1 074 Kč do 12. 2. 2027. Splátky měly být hrazeny vždy do každého 12. dne v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit 23 677,81 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 11,95 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku, dále byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dohodu podepsal prostřednictvím SMS.7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl evidované cellem 3 odmítavé žádosti o splátkový úvěr, 1 existující splátkový úvěr s měsíční splátkou ve výši 700 Kč a 6 ukončených splátkových úvěrů. Dále měl žalovaný podanou žádost o úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Nesplátkové úvěr a jiné služby neměl žalovaný evidované.8. Z potvrzení o prověřování úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uvedl, že je svobodný a má jedno dítě. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši 35 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na splátky úvěrů jsou ve výši 7 000 Kč. Žalovaný žije ve vlastním bydlen, příjmy ostatních členů domácnosti jsou ve výši 30 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registrech BRKI, NRKI, ISIR a CEE, přičemž žádné negativní poznatky nebyly zjištěny.9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2024 do 28. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání. Výdaje žalovaného byly běžné. Konečný zůstatek na účtu byl 46 352 Kč.10. Z potvrzení o vyplacení bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, částku 21 000 Kč.11. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný v období od 19. 3. 2025 do 6. 8. 2025 zaplatil na jistině částku 3 664,11 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 420 Kč, na poplatku za pojištění částku 435 Kč, na úrocích částku 850,89 Kč a na smluvní pokutě částku 500 Kč, tj. celkem 5 870 Kč. Zbývající částka ve výši 19 506,83 Kč uhrazena nebyla.12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dluhu do 25. 10.2025. Žalovaný byl dále informován o zesplatnění celého úvěru.13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla zjednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem zpravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Z dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); nezjednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 a násl. o. z. uzavřena úvěrová smlouva, přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrové rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil řádně všechny splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného spláce