233 C 36/2026-79 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 13. 3. 2026 domáhala zaplacení 199 384,71 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne 15. 12. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 211 606,29 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila celkem 61 003 Kč, jelikož však dluh nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 26. 2. 2026 zesplatnila. Žalobkyně tak kromě nezaplacené jistiny požadovala náklady na vymáhání, smluvní pokuty a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila po podání žaloby dne 17. 4. 2026 částku ve výši 6 000 Kč. Ničeho dalšího na úhradu dluhu nezaplatila, přestože k tomu byla vyzvána.2. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 144 603 Kč a ve zbytku, aby byla žaloba zamítnuta. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že namítá neplatnost uzavřené smlouvy, a to pro porušení povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně opřela své závěry o interní statistický model, nepředložila konkrétní individuální posouzení ekonomické situace žalované a přezkoumatelný výstup posouzení její úvěruschopnosti.3. Účastnice v průběhu řízení učinily nesporným, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smluvní vztah s obsahem dle tvrzení žalobkyně a že načerpala finanční prostředky dle tvrzení žalobkyně.4. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.5. Ze smlouvy o úvěru a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vyžádala od žalované osobní informace a informace o jejích majetkových a výdělkových poměrech.6. Z výpisu z bankovního účtu a příslušných částí podání žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně ověřila konkrétní příjmy a výdaje žalované.7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně učinila lustraci v dalších systémech k zjištění platební morálky žalované v historii.8. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti nad rámec skutečností, které byly účastnicemi učiněny nespornými.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo učiněno nesporným, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru právě v tom znění, jak jej soudu předložila žalobkyně a že žalobkyně poskytla žalované úvěr v uvedené výši. Žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť jednak vyžádala od žalované údaje týkající se jejích majetkových a výdělkových poměrů včetně zjištění o vzdělání a počtu vyživovaných dětí a poskytnuté údaje o příjmech ověřila nahlédnutím do výpisu z bankovního účtu žalované, z nějž byl patrný pravidelný příjem v několika předcházejících měsících. Žalobkyně nahlédnutím do bankovního účtu ověřila rovněž výdaje žalované. Vedle toho žalobkyně učinila i lustraci v systému nebankovního registru klientských informací. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru splnila a úvěruschopnost žalované zkoumala s patřičnou péčí. Tvrzení žalované, že způsob zkoumání její úvěruschopnosti není dostatečně transparentní nemůže v této konkrétní věci dle soudu obstát a zapříčinit neplatnost úvěrové smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná řádně hradila splátky. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Povinnost k úhradě smluvní pokuty taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 27. 2. 2026 se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaná je po dobu prodlení povinna k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.17. Jelikož byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, resp. v části částečného zastavení řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby zaviněním žalované, která uhradila část dluhu až po podání žaloby, soud uložil žalované v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř. zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 56 874,13 Kč, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 9 970 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty 199 384,71 Kč po 9 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 6 odst. 1, 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), odměny advokáta za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 198 140,97 Kč (účast u ústního jednání konaného dne 4. 5. 2026) ve výši 9 060 Kč dle § 6 odst. 1, 7 bod 5 a.t., náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., náhrady za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., cestovného ve výši 303,74 Kč za cestu k soudu a zpět při ujetí 40 km dle údajů vyplývajících z technického průkazu užitého vozidla (průměrná spotřeba 5,0/4,7/5,2 l/100km, cena pohonných hmot 34,10 Kč/litr a a náhrada za opotřebení vozidla ve výši 5,9 Kč/km) a 21% DPH ve výši 8 140,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.18. Lhůty k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.19. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 7 976 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 9 970 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 7 976 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 1 994 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. L