234 C 50/2026-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 36 875,79 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ním dne 28. 5. 2025 uzavřela smlouvu č. , hodnota, , kterou se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky až do výše 25 600 Kč s možností postupného čerpání až do 2. 5. 2030 a kterou se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 1,016 % denně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a poplatek ve výši 1,99 % z výše poskytnutých peněžních prostředků, to vše v pravidelných denních splátkách ve výši podle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, jež byly součástí smlouvy a s nimiž se žalovaný před uzavřením smlouvy seznámil a vyslovil s nimi souhlas. První splátka byla splatná dne 27. 6. 2025. Žalovaný si v rámci smlouvy dále sjednal volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 109,85 Kč, volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a volitelnou službu informační SMS servis za poplatek ve výši 28,85 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek na adrese www.flexifin.cz v rámci klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí peněžních prostředků, odsouhlasil standardní předsmluvní informace a dále odsouhlasil návrh smlouvy kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě ověření, že žalovaný není veden v centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku, nahlédnutím do bankovního a nebankovního registru klientských informací, dále na základě žalovaným sdělených údajů o jeho domácnosti a o jeho výdajích a konečně na základě čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 25 000 Kč, jenž byl ověřen podle informací o platebním účtu žalovaného a transakcí na něm. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 5. 2025 peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, vedený u společnosti , právnická osoba, ., pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se dostal do prodlení se splacením pravidelné denní splátky splatné dne 27. 6. 2025, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním smlouvu dne 26. 9. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem z téhož dne. V případě prodlení žalovaného měla žalobkyně podle smluvního ujednání právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyní požadovaná částka se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč, z dlužného poplatku z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 318,40 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 19 507,20 Kč, z dlužného poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč, z dlužného poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, z dlužného poplatku za informační SMS servis ve výši 28,85 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 746,49 Kč. Uvedenou smluvní pokutu žalobkyně požadovala jen za období prvních 90 dnů prodlení žalovaného od 28. 6. 2025 do 26. 9. 2025, přičemž vypočtena byla sazbou 0,1 % z výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, s jejichž splacením se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém dni z uvedeného 90denního období. Dne 1. 2. 2026 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 622,10 Kč za období od 27. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal při jednání dne 20. 4. 2026, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně svou neúčast na jednání předem omluvila (č. l. 51). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 30. 3. 2026 (č. l. 45). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Z písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, (č. l. 7–9) soud zjistil jen tolik, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeni žalobkyně a žalovaný. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného. Na místě očekávaného podpisu žalovaného v závěru písemnosti pod datem 28. 5. 2025 bylo uvedeno pouze slovo „Klient“. Vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného nebyla opatřena ani písemnost označená jako informace pro spotřebitele (č. l. 5–6), ani písemnost označená jako souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 10–12), ani písemnost označená jako informace o zprostředkovateli (č. l. 13), ani příloha: předpis denních splátek (č. l. 14 a elektronický soudní spis sp. zn. EPR , č. účtu, ), ani písemnost označená jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 15–16), ani všeobecné obchodní podmínky (č. l. 17–21), ani výpis o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 26), ani písemnost označená jako identifikované příjmy (č. l. 30). Vzhledem k chybějícímu podpisu žalovaného soud z uvedených písemností nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci.5. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., ze dne 18. 3. 2026 (č. l. 46–47), kterou soud vyžádal (č. l. 44) na návrh žalobkyně obsažený přímo v žalobě (č. l. 3 p. v.), soud zjistil, že ke dni 28. 5. 2025 byl žalovaný jedinou osobou, která měla právo nakládat s účtem číslo , hodnota, vedeným společností , právnická osoba, . Téhož dne byla ve prospěch účtu připsána platba od žalobkyně ve výši 16 000 Kč označená variabilním symbolem , var. symbol, . Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č. l. 31) soud zjistil jen tolik, že jde o písemnost vyhotovenou samotnou žalobkyní.6. Dále soud z e-mailu ze dne 26. 9. 2025 (č. l. 33) zjistil, že uvedeným e-mailem žalobkyně sdělila, že s okamžitou platností vypovídá smlouvu o půjčce.7. Konečně z výzvy k úhradě ze dne 28. 1. 2026 (č. l. 22) včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 23) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 30. 1. 2026 advokátka zastupující žalobkyni vyzvala žalovaného k zaplacení částky 38 625,79 Kč do 3 dnů.8. Z písemnosti označené jako autorizace ověření totožnosti na č. l. 24 soud nejistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí věci, neboť nebylo patrné, k jakému účelu se ověření totožnosti vztahuje, navíc písemnost nebyla opatřena žádným podpisem ani elektronickou pečetí. Totéž platí pro BankID výpis na č. l. 25.9. Soud neprovedl důkaz žalobkyní předloženou písemností počínající nadpisem „1. Obecné principy posuzovaní a filozofie Společnost“ na č. l. 27–29, jelikož tato písemnost obsahovala pouze tvrzení samotné žalobkyně, a to jen v obecné rovině bez uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností týkajících se projednávané věci.10. Soud neměl za prokázané, že by se žalovaný seznámil s obsahem písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, natož že by projevil vůli být obsahem této písemnosti vázán. Písemnost byla vyhotovena pouze v elektronické podobě bez jakéhokoliv vlastnoručního podpisu žalovaného a nebyl k ní připojen ani žádný uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“). Přestože k podepsání elektronických písemností by v tomto případě postačoval i jiný typ elektronického podpisu podle § 7 zákona č. 296/2016 Sb., k žalobkyní předloženým písemnostem nebyl připojen žádný elektronický podpis vytvořený osobně žalovaným jako podepisující osobou, jak vyžaduje čl. 3 odst. 9 a 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Slovo „Klient“ umístěné namísto očekávaného podpisu žalovaného na písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru neobsahovalo jméno ani žádný jiný údaj, který by umožňoval určit totožnost žalovaného, nehledě na skutečnost, že nebylo zjištěno žádné logické spojení takového slova s jakýmkoliv případným aktivním úkonem provedeným osobně žalovaným mimo vlastní písemnost. I kdyby však bylo zjištěno, že by snad žalovaný osobně aktivně učinil úkon mimo písemnost, který by se v písemnosti nepřímo projevil zobrazením jeho podpisu v podobě slova „Klient“, stále by z žalobkyní předložené písemnosti nebylo možné zjistit její integritu, tedy že byla soudu předložena tatáž písemnost a v téže podobě, v jaké by ji žalovaný popsaným způsobem podepsal, a že nedošlo k její záměně ani k pozdější změně jejího obsahu. Za takové situace nebylo možné danou písemnost hodnotit jako věrohodný důkaz o svém obsahu (srov. též odstavec 18 odůvodnění rozsudku Krajské