11 C 324/2021-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení částky 46 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za nájem bytu v domě na adrese žalobců za období od března 2020 do 15. 6. 2021, přičemž nájemní smlouva byla uzavřena dne 3. 10. 2018. Nájemné bylo sjednáno ve výši 14 400 Kč měsíčně, paušální částka za služby činila 3 600 Kč měsíčně, obojí splatné vždy do 25. dne předchozího měsíce. Žalobci konkrétně požadovali zaplacení dlužné části nájemného za měsíc březen 2020, nájemné a služby za měsíce duben a květen 2020 a poměrnou část nájemného za první polovinu měsíce června 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobci ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, ačkoliv žalobcům byla doručena výzva a žalovanému výzva a žaloba na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že žalobci mají ve společném jmění pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je budova [adresa] (dále jen„ dům“). Dům je zapsán na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]. 5. Z nájemní smlouvy ze dne 3. 10. 2018 a z dodatku ze dne 15. 9. 2019 (dále společně jako„ nájemní smlouva“) soud zjistil, že nájemní smlouvou žalobci jako pronajímatelé pronajali žalovanému byt ve 3. nadzemním podlaží domu, přičemž nájemné v roce 2020 činilo částku 14 400 Kč měsíčně a paušální částka za služby 3 600 Kč měsíčně, obojí splatné vždy do 25. dne předchozího měsíce. [příjmení] činila částku 17 000 Kč. 6. Z předávacího protokolu ze dne 19. 6. 2020 soud zjistil, v tento den předal žalovaný žalobcům pronajatý byt. 7. Z listiny nadepsané jako uznání dluhu ze dne 16. 6. 2020 podepsané žalovaným soud zjistil, že v této listině žalovaný uznal svůj dluh vůči žalovaným z titulu dlužného nájemného a služeb za neuhrazené nájemné a služby za měsíce březen až květen 2020 a část června 2020 (do 16. 6. 2020) ve výši 46 000 Kč, s tím, že na dluh byla započtena kauce. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalobci před podáním žaloby upomenuli prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného o zaplacení dluhu. 9. Podle § 2251 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Podle § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že listina nazvaná uznání dluhu podepsaná žalovaným dne 16. 6. 2020 splňuje podmínky podle § 2053 a je uznáním dluhu ohledně žalované částky. Uznáním dluhu podle § 2053 o. z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z žalobců na žalovaného, na němž tak bylo, aby prokázal, že jeho dluh vůči žalobcům neexistuje ve výši a z důvodů dle uznání. Žalovaný v řízení nevyvrátil obsah domněnky uznání dluhu, když ani neučinil v tomto směru relevantní tvrzení, ani pro ně neoznačila důkazy. Soud proto žalobcům přiznal částku 46 000 Kč. 15. Žalobci dále mají nárok na úrok z prodlení z jednotlivých plateb nájemného a paušálních částek na služby, když splatnost jednotlivých plateb nastala vždy 25. dne předchozího měsíce. Žalovaný se tak dne 26. 2. 2020 dostal do prodlení se zaplacením částky 18 000 Kč (avšak byla započtena kauce ve výši 17 000 Kč), dne 26. 3. 2020 se zaplacením částky 18 000 Kč, dne 26. 4. 2020 rovněž se zaplacením částky 18 000 Kč a dne 26. 5. 2020 se zaplacením částky 9 000 Kč. Soud proto přiznal žalobcům úrok z prodlení z těchto částek. Výše úroků z prodlení soud stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. 16. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, přiznal soud procesně zcela úspěšným žalobcům jejich plnou náhradu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalobců tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 840 Kč Náklady řízení žalobců dále tvoří jimi vyčíslená odměna advokáta určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 8 odst. 1 AT činí tarifní hodnota 46 000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 2 940 Kč. V řízení učinila právní zástupkyně žalobců celkem 3 úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy, sepis žaloby, za něž jí náleží odměna ve výši 8 820 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč (celkem 900 Kč) dle § 13 odst. 4 AT. Celková výše nákladů řízení žalobců tak činí 11 560 Kč a právě tuto částku soud žalobcům na náhradě nákladů řízení přiznal.