5 C 119/2021-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 350 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 5. 2019 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu, na jejímž základě byla žalované poskytnuta bezhotovostně na účet zápůjčka částky 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčenou částku do 1. 6. 2019, což neučinila. Žalovaná se pro případ prodlení zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tedy celkem 4 350 Kč, a náklady upomínání ve výši 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 28. 8. 2020 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Přes výzvu žalobkyně žalovaná dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli dne 2. 5. 2019 smlouvu, na základě které původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 1. 6. 2019. Peněžní prostředky byly převedeny na bankovní účet žalované (prokázáno smlouvou ze dne 2. 5. 2019, výpisem z účtu). V odst. 4 na straně 3 smlouvy se žalovaná zavázala v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, což z částky 10 000 Kč za období od 2. 6. 2019 do 10. 8. 2020 činí 4 350 Kč, dále se zavázala zaplatit poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč, a to nejvýše za tři upomínky. Žalovaná dluh ve smluvené lhůtě nesplatila a dostala se tak do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, oznámením ze dne 8. 9. 2020 včetně kopie podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021 včetně kopie podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Ze shora uvedeného bylo prokázáno, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná si zapůjčila peněžní prostředky, které v dohodnutém termínu nevrátila. Žalovaná byla dále podle smluvních ujednání povinna zaplatit smluvní pokutu za prodlení s vrácením zápůjčky a náklady upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována, neboť pohledávku nabyla smlouvou od své právní předchůdkyně. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaná nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy za období od 2. 6. 2019 do 10. 8. 2020 činí kapitalizovaný úrok z prodlení částku 1 161,99 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarif), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí do podání návrhu (jednoduchá výzva k plnění) 1 x 150 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 221 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 071 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.