5 C 261/2021-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaná byla dne 20. 7. 2021 kontrolována přepravní kontrolou v prostředku městské hromadné dopravy (metro linka C), neprokázala se platným přepravním dokladem, čímž porušila své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalované tak vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 524 Kč. Žalovaná však přes výzvu žalovanou částku dosud nezaplatila, čímž se též dostala do prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Po skutkové stránce má soud z předložených listin za prokázané, že žalovaná se dne 20. 7. 2021 podrobila přepravní kontrole na lince metra C provozované žalobkyní, při které se neprokázala jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis, v němž byla žalovaná řádně identifikována (prokázáno zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 20. 7. 2021). Dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 500 Kč (prokázáno smluvními přepravními podmínkami žalobce, čl. 8 odst. 4). Žalovaná dosud z dlužné částky ničeho neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána (prokázáno výzvou ze dne 16. 9. 2021). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“); dále dle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost, případně sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč, přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 6. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp.zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobkyni, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila výkon své podnikatelské činnosti, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně.