11 C 233/2022-58 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 786,18 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Uvedla, že je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ. 2. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Podle čl. 2 smlouvy o úvěru žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 14. 7. 2022 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 4 066,18 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 16. 6. 2022 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný měl žalobkyni v případě dodržení data splatnosti do data splatnosti zaplatit celkem 19 066,18 Kč. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 15. 7. 2022 do zaplacení. 3. Podle čl. 4 .4.3 smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 15. 7. 2022 do 31. 8. 2022 v celkové výši 720 Kč. Žalobkyně tak má nárok na jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 4 066,18 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 od 15. 7. 2022 do 31. 8. 2022 ve výši 720 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15.000,00 Kč od 15. 07. 2022 do zaplacení. 4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. Uvedl, že je pravdou, že se žalobkyní uzavřel dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru, nicméně [číslo] když žalobkyně uvedla mylně [číslo]. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že předmětem smlouvy byla částka 15 000 Kč, kterou se spolu s poplatkem ve výši 3 652,45 Kč a úrokem ve výši 414,25 Kč, zavázal vrátit do 14. 7. 2022 RPSN bylo dohodnuto ve výši 2 180,95% p.a. a zápůjční úroková sazba ve výši 36% p.a. Dle žalovaného výše RPSN a výše úrokové sazby je nemravná, kdy poukazuje na rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 6. 2018 sp.zn. 32 Cdo 3777/2016. Dle žalovaného žalobkyně rovněž před uzavřením smlouvy neposoudila řádně úvěryschopnost žalovaného, kdy žalovaný v době uzavření smlouvy se žalobkyní měl již pět jiných úvěrů a vzhledem k tomu, že smlouvu uzavíral po internetu, tak mu žalobkyně neposkytla dostatečnou zpětnou vazbu na to, jaké dopady může pro něj mít další uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně nedostatečně posoudila ve fázi schvalování úvěru jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splácet. Z tohoto důvodu je dle názoru žalovaného smlouva absolutně neplatná. Žalovaný dále uvedl, že již před podáním žaloby se pokoušel se žalobkyní mimosoudně dohodnout. Na předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný písemně reagoval. Od té doby již neměl o dalším postupu informace až do doby, kdy mu byl doručen elektronický platební rozkaz. Žalovaný navrhoval, aby smlouva byla z výše uvedených důvodů označená za neplatnou a aby byly částky, které uhradil, započteny na původní jistinu. Žalovaný do dnešního dne uhradil na pohledávku žalobkyně částku 1 412 Kč, která měla být započtena na jistinu ve výši 15 000 Kč. Ohledně zbývající jistiny ve výši 13 588 Kč žalovaný požádal o povolení hradit pohledávku žalobkyně formou splátkového kalendáře. 5. Žalobkyně se vyjádřila tak, že pokud jde o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, tak toto posouzení má být přiměřené s ohledem na výši úvěru a také jeho splatnost. Rozsah posouzení je tak rozdílné u úvěru v částce několika desítek či set tisíc splaceného v období několika let. Žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalovaného potvrzením o došlých a odchozích platbách na účet č. [bankovní účet] vedeného u [bankovní ústav] za období od 3-5/ 2022. Výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisu/ů rovněž odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Při posuzování výdajů vzala žalobkyně v úvahu pouze výdaje pravidelné, neboť žalovaný tím, že měl v úmyslu získat od žalobkyně úvěr, musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů, tak, aby byl schopen úvěr splatit. Proto není pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj o debetním zůstatku účtu. Z pravidelných výdajů pak žalobkyně vzala v úvahu pouze ty, které byl žalovaný povinen splatit do konce splatnosti poskytnutého úvěru. Dále pak žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Žalovaný namítá vysokou výši RPSN 2180,95%. Žalobkyně konstatuje, že i přes vysokou výši roční sazby úroků nelze přehlédnout, že v přezkoumávané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (28 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel (žalobkyně) by měla generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a vrátit měl 19 066,70 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru (administrativní náklady, prověření úvěruschopnosti) a současně přiměřený zisk žalobkyně. Přiměřeností výše sjednaných úroků, resp. poplatku za poskytnutí úvěru, se zabývali vyšší soudy v celé řadě svých rozhodnutí, kdy žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo717/2010 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Žalobkyně dále uvedla, že poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách, většinou do 15 000 Kč s krátkou dobou splatnosti většinou do 1 měsíce, které slouží k překlenutí přechodného nedostatku finančních prostředků (tzv. mikroúvěry). Poplatek za poskytnutí úvěru, jak uvedeno shora, slouží k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací a poskytnutím úvěru, zejména nákladů na ověření úvěruschopnosti klientů (poplatky za prověření klienta v různých databázích, které dosahují řádově desítek až stovek korun českých apod.). Současně musí poplatek žalobkyni jako podnikatelskému subjektu rovněž zajistit přiměřený zisk. 6. Z uvedeného vyplývá, že přiměřenost poplatku, který je svou povahou úrokem za poskytnutí úvěru nelze posuzovat podle úrokových sazeb, které jsou standardně vyžadovány u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v řádově vyšších částkách v řádech desítek tisíc korun českých. U těchto úvěrů úrok s řádově nižší sazbou a RPSN uvedené náklady poskytovatele a přiměřený zisk zcela jistě pokryje. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry o nutnosti posuzovat přiměřenost úroku podle všech okolností případu žalobce uzavírá, že přiměřenost úroku je třeba posoudit s ohledem na výši úroku vyžadovaného v segmentu tzv. mikropůjček, jako specifického úvěrového produktu. Žalobkyně dále uvedla, že se pozastavuje nad argumentací žalovaného, kdy ten v podstatě uvádí, že při poskytování úvěru žalobkyni zatajil informace podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru. S odkazem na to se nyní žalovaný domáhá právní ochrany. To žalobkyně považuje za zneužití práva. Podle § 8 NOZ zneužití práva nepožívá právní ochrany. Pokud žalovaný věděl už od začátku, že nebude schopen úvěr splácet, lze na toto jednání nahlížet jako na úvěrový podvod. Žalobkyně má rovněž za to, že žalovaný částku 13 588 Kč uznal a tudíž navrhuje vydání částečného rozsudku pro uznání. K této částce by soud měl rovněž přiznat zákonný úrok z prodlení. Žádnou platbu žalovaného však žalobkyně v systému neeviduje. 7. Žalobkyně souhlasí s úhradou dluhu žalovaného ve splátkách, avšak minimálně po 3 000 Kč. 8. Po prvním jednání ve věci soud obdržel návrh žalobkyně na schválení smíru. 9. Žalovaný nicméně uvedl, že tento návrh neobsahuje zohlednění jeho platby ve výši 1 412 Kč, proto soud nemohl uzavřít, že by účastníci soudu zaslali ke schválení návrh na schválení soudního smíru shodného znění. 10. Na dotaz soudu žalobkyně uvedla, že platbu ve výši 1 412 Kč od žalovaného eviduje, nicméně ji započetla na poplatek na prodloužení splatnosti úvěru před podáním žalo