11 C 95/2022-114 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 801,72 Kč s příslušenstvím, což mělo být dle žalobních tvrzení dlužná částka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovaným s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, soud proto řízení ve výroku I. tohoto rozsudku v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitel a žalovaný spolu dne 14. 9. 2016 uzavřeli smlouvu nazvanou smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému téhož poskytnuta částka 10 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit v týdenních splátkách po 314 Kč (poslední splátka 281 Kč) počínaje sedmým kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy. Celkem měl žalovaný zaplatit částku 18 807 Kč zahrnující poplatky a úrok, což představuje RSPN 237,41%. Další sankce byly sjednány pro případ prodlení žalovaného se splacením jeho závazku. Žalovaný svou povinnost splatit svůj dluh vůči původnímu věřiteli plnil pouze částečně, původní věřitel proto po žalovaném uplatnil smluvní sankce, dlužná jistina aktuálně činí 7 319,17 Kč, dlužné poplatky a smluvní sankce jsou pak uvedeny ve výroku I. rozsudku. Dne 24. 6. 2019 uzavřeli původní věřitel a žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka původního věřitele z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Původní věřitel o tomto vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne 24. 6. 2019 odeslaným na adresu žalovaného a současně žalovaného žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi č. j. 13 Nc 24/2014-162 ze dne 31. 8. 2017 byl žalovaný omezen na dobu 5 let ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen nakládat s majetkem s hodnotou přesahující 500 Kč týdně a není způsobilý zavazovat se svým právním jednáním k plnění, jehož hodnota přesahuje 500 Kč. Soud toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný trpí od dětství lehkou mentální retardací s poruchami chování (oligofrenie na stupni těžké debility), která je trvalá a neléčitelná. Žalovaný je snadno ovlivnitelný, manipulovatelný a objektivně není schopen hospodařit s vyššími částkami než v řádu stokorun. 5. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům: původní věřitel a žalovaný spolu dne 14. 9. 2016 uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě byla žalovanému téhož poskytnuta částka 10 000 Kč. Tato smlouva je však podle § 581 o. z. neplatná, když ji žalovaný uzavřel v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat. Ač žalovaný v době uzavření smlouvy ještě nebyl omezen ve svéprávnosti, řízení již bylo zahájeno a je zjevné, že žalovaný trpí trvalou duševní poruchou již od dětství. Neplatnost smlouvy je absolutní a soud k ní přihlédl z úřední povinnosti dle § 588, neboť uzavření nebankovní půjčky za podmínek obvyklých pro tento typ půjček s osobou nezpůsobilou domyslet důsledky svého jednání tak, jak vyšlo najevo u žalovaného, zjevně narušuje veřejný pořádek. Jestliže žalovaný od právního předchůdce žalobkyně převzal částku 10 000 Kč, bezdůvodně se obohatil na jeho úkor dle § 2991 o. z., přičemž nárok na vydání bezdůvodného obohacení přešel v důsledku postoupení pohledávky na žalobkyni. Aktuální výše nesplacené jistiny činí částku 7 319,17 Kč, soud proto žalobkyni tuto částku přiznal. 6. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky rovněž dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 7 319,17 Kč ode dne podání žaloby dle požadavku žalobkyně, tj. od 15. 7. 2021 do zaplacení, když byl žalovaný o zaplacení dlužné částky předtím několikrát upomenut. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když má za to, že žalobkyně měla v řízení úspěch pouze částečný zhruba odpovídající jejímu neúspěchu, a proto jí náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud doplňuje, že vzhledem k poměrům žalovaného by i v případě úspěchu žalobkyně bylo na místě rozhodnout o nákladech řízení podle § 150 o.s.ř. a žalobkyni je nepřiznat.