5 C 10/2022-52 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s počátkem pojištění ke dni 31. 1. 2020. Účastníci si sjednali výši ročního pojistného na částku 5 892 Kč s pololetní splatností. Pojištění zaniklo ke dni 11. 12. 2020 po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužného pojistného včetně upozornění na možný zánik pojištění. Za období od 31. 7. 2020 do 11. 12. 2020 žalovaný sjednané pojistné neuhradil a dluží tak zažalovanou částku, kterou přes upomínku k zaplacení dosud neuhradil. 2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C -327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I -00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta. 3. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že podpis na smlouvě není žalovaného a pojistný vztah mezi účastníky tak nevznikl. Poukázal na znění zákona, že dovolává-li se účastník pravosti podpisu na soukromé listině, leží břemeno důkazní o pravosti podpisu na tomto účastníku. Navrhl proto žalobu zamítnout v celém rozsahu. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 5. Účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Opel Astra, [registrační značka], v níž se žalovaný zavázal hradit pravidelné splátky pojistného stanovené ve výši 2 946 Kč pololetně (prokázáno smlouvou o komplexním pojištění vozidla [číslo] ze dne 31. 1. 2020). Protože žalovaný pojistné nehradil, pojistná smlouva z tohoto důvodu zanikla ke dni 11. 12. 2020 poté, co mu byla zaslána výzva k plnění s upozorněním, že nezaplatí-li dlužné pojistné, dojde k zániku pojištění, rovněž byl informován o zániku pojištění (prokázáno upomínkou k zaplacení pojistného ze dne 11. 10. 2020 včetně poštovního podacího archu). První splátka pojistného za období od 31. 1. 2020 do 30. 7. 2020 byla uhrazena, za období od 31. 7. 2020 do 11. 12. 2020, žalovaný dluží pojistné ve výši zažalované částky, kterou ani přes předžalobní výzvu neuhradil (prokázáno přehledem předpisů a plateb pojistné smlouvy [číslo] předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 včetně informací o sledování zásilky). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“). Dle ustanovení § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 3 zákona pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti způsobené provozem vozidla. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 7. Jak je uvedeno za shora zjištěného skutkového stavu, mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Soud se neztotožnil s námitkou opatrovníka žalovaného, že podpis na uvedené smlouvě ve skutečnosti není podpisem žalovaného. Předně je nutné uvést, že první splátka pojistného byla uhrazena, a lze tedy mít za to, že žalovaný smlouvu uzavřel a také zprvu plnil své povinnosti plynoucí ze smlouvy. Nelze pak ani předpokládat, že smlouvu uzavřela jiná osoba s uvedením osobních údajů žalovaného, neboť jako smluvní strana byl označen žalovaný, a proto by v případě pojistné události pojistné plnění bylo poskytováno v jeho prospěch (bylo by pojišťovnou za něj plněno v případě škody způsobené provozem vozidla). Nemělo by tak smysl, aby se za žalovaného vydávala jiná osoba, za kterou by v případě jí způsobené pojistné události nemuselo být pojišťovnou plněno. 8. Je třeba přisvědčit opatrovníkovi žalovaného, že v souladu s ustanovením § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Důkazní břemeno ohledně pravosti soukromé listiny zatěžuje i dle judikatury toho, kdo z listiny vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99). Nicméně dle závěrů Ústavního soudu je na právní normy nutno klást požadavky obsahové, neboť v materiálním právním státě založeném na myšlence spravedlnosti představují základní práva korektiv jak obsahu právních norem, tak i jejich interpretace a aplikace. Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09). V souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu soud dospěl k závěru, že v konkrétním případě není možné„ slepě“ následovat literu zákona a v jejím duchu ustálenou judikaturu, nicméně je třeba se zabývat všemi okolnostmi dané věci. Za situace, kdy opatrovník žalovaného přednesl dosud ničím nepodloženou domněnku o (ne) pravosti podpisu žalovaného a v případě procesní obrany absentuje jakékoliv„ kvalifikované“ tvrzení, na základě kterého by mohly vyvstat pochybnosti o pravosti podpisu žalovaného na smlouvě, soud neshledal v souladu s literou zákona, že pravost a správnost listiny by měla prokazovat žalobkyně. Proto soud poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. směřoval k žalované straně, že je povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti, že podpis pojistníka na smlouvě není podpisem žalovaného. Žalovaná strana ohledně této skutečnosti neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a proto soud shledal, že podpis pojistníka na smlouvě je podpisem žalovaného. 9. Za shora uvedeného bylo prokázáno, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný pojistné za rozhodné období nehradil. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 22. 4. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po podání návrhu