5 C 113/2022-43 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se žalobou domáhal shora uvedeného určení s odůvodněním, že ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 106 C 165/2012 byl určen přechod povinností na [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], narozeného [datum], zaplatit žalobci částku ve výši 232 626 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 ‰ za každý měsíc prodlení od [datum] do zaplacení (dle platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 1. 2003, č.j. 23 Ro 3003/2002-9). Žalovaný v uvedené věci zastupoval [jméno] [příjmení] jako obecný zmocněnec. V té době [jméno] [příjmení] a žalovaný vykonávali trest odnětí svobody ve Věznici Valdice, sdíleli společnou celu, přátelili se a žalovaný se neúspěšně pokoušel [jméno] [příjmení] osvojit. Žalovaný a [jméno] [příjmení] jsou tak osobami blízkými. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 22. 7. 2015, č.j. 128 E 64/2015-34, nařídil výkon rozhodnutí k uspokojení shora uvedené pohledávky žalobce přikázáním peněžité pohledávky, kterou měl povinný [jméno] [příjmení] za svým dlužníkem, Vězeňskou službou České republiky. Tento způsob výkonu rozhodnutí postihoval peněžní prostředky zasílané [jméno] [příjmení] do Věznice Valdice, do září 2017 byla takto na pohledávku žalobce uhrazena částka 97 970 Kč. Žalovaný byl přemístěn do Věznice Karviná, kam mu [jméno] [příjmení] z peněz postižených výkonem rozhodnutí dne [datum] odeslal darem částku ve výši 1 000 Kč a dne [datum] darem částku ve výši 1 500 Kč, přičemž žalovaný tyto peníze přijal. Žalovaný přitom věděl o pohledávce žalobce vůči [jméno] [příjmení] i o výkonu rozhodnutí k jejímu uspokojení. Žalovaný se tak ve smyslu § 1893 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), stal dlužníkem společným a nerozdílným s [jméno] [příjmení] vůči žalobci, neboť žalovaný jako osoba blízká věděl o dluhu [jméno] [příjmení] vůči žalobci a převzal část jeho majetku. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť žalobce spoluvězňům krade úřední listiny a zjišťuje si jejich osobní údaje a poté na základě zákonů hledá způsoby, jak se na úkor těchto osob obohatit. Je sice pravdou, že od [jméno] [příjmení] obdržel nějaké peníze, nicméně se nejednalo o dar, neboť je obdržel, aby [jméno] [příjmení] pořídil televizor, hodinky, baterky a hygienické potřeby. Ještě z výkonu trestu v [obec] posílal [jméno] [příjmení] potravinový balíček v hodnotě 4 000 Kč. Sám tak de facto od [jméno] [příjmení] nic neobdržel, neboť na něj ještě doplácel. 3. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), ve věci jednal bez přítomnosti žalobce, který se podáním ze dne [datum] vzdal osobní účasti na jednání, a to včetně využití videokonferenčního zařízení. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Platebním rozkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 1. 2003, č.j. 23 Ro 3003/2002-9, který nabyl právní moci dne [datum], soud uložil žalovanému [jméno] [jméno] [příjmení], narozenému [datum], povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 240 000 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 ‰ za každý měsíc prodlení od [datum] do zaplacení (prokázáno citovaným platebním rozkazem). Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 22. 7. 2015, č.j. 128 E 64/2015-34, které nabylo právní moci dne [datum], soud nařídil dle výše uvedeného platebního rozkazu výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky žalobce za povinným [jméno] [příjmení], narozeným [datum], a to přikázáním peněžité pohledávky povinného za Vězeňskou službou České republiky (prokázáno citovaným usnesením). 6. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Podle § 1893 odst. 1, 2 o.z. převezme-li někdo od zcizitele veškerý majetek nebo jeho poměrně určenou část, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět. Nabyvatel však není povinen plnit více, než kolik činí hodnota majetku, jehož takto nabyl. Převezme-li takový majetek osoba zciziteli blízká, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí, bez omezení na hodnotu majetku, jehož takto nabyla. To neplatí, prokáže-li, že o určitém dluhu nevěděla, ani vědět nemusela. 8. V projednávané věci se žalobce domáhal ve výroku specifikovaného určení. V případě určovací žaloby je soud povinen ve smyslu citovaného ustanovení § 80 o.s.ř. předně zkoumat, zda má žalobce na určení právního poměru či práva naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dle již dlouhodobě ustálené judikatury dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). Je ovšem třeba dodat, že naléhavý právní zájem je předně nucen sám žalobce tvrdit a prokazovat. Není-li tato povinnost z jeho strany splněna, je soud povinen poskytnout v takovém případě žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby naléhavý právní zájem tvrdil a prokázal. Bez tvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nelze uzavřít, že žalobce jeho existenci doložil. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je pak samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006). 9. S ohledem na shora uvedené závěry je tak třeba dodat, že dokazování shora citovanými soudními rozhodnutími tak soud prováděl již nadbytečně. Lze jen doplnit, že uvedenými listinami byla prokázána pouze existence pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení], narozenému [datum], v době nařízení výkonu rozhodnutí dle shora citovaného usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. K prokázání dalších žalobcem tvrzených skutečností již žádné důkazy navrhovány nebyly a tyto nemohly být případně ani prokázány. 10. Soud tak ve věci nařídil jednání mj., aby mohl žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že je povinen tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, popř. po doložení naléhavého právního zájmu poskytnout poučení, že je žalobce povinen tvrdit a prokázat další rozhodující skutečnosti (převzetí části majetku [jméno] [příjmení] žalovaným, souvislost mezi dluhem a převzatým majetkem, osobní vztah žalovaného s [jméno] [příjmení]). Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy žalobce nesdělil vážné důvody, pro které se nemůže jednání zúčastnit, nepožádal o odročení jednání, a naopak se sám své účasti na jednání soudu vzdal, se tak sám připravil o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. Soud proto s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy právo na jejich náhradu svědčí žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný. Jelikož ale žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a žádné mu v řízení ani nevznikly, soud o náhradě nákladů řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.