5 C 13/2022-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný byl dne 26. 10. 2016 kontrolován přepravní kontrolou v prostředku hromadné dopravy provozovaném společností [právnická osoba] (vlak č. 540), neprokázal se platným přepravním dokladem, čímž porušil své povinnosti vyplývající ze zákona a přepravního řádu. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 086 Kč. Žalovaný však přes výzvu žalovanou částku dosud nezaplatil, čímž se též dostal do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 10. 5. 2017 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Po skutkové stránce má soud z předložených listin za prokázané, že žalovaný se dne 26. 10. 2016 podrobil přepravní kontrole ve vlaku č. 540 provozovaném právním předchůdcem žalobkyně, při které se neprokázal jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl pořízen zápis, v němž byl žalovaný řádně identifikován (prokázáno potvrzením o nedodržení SPPO ze dne 26. 10. 2016). Dle tarifu právního předchůdce žalobkyně činí přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 000 Kč (prokázáno [právnická osoba] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, Ceník 6, položka 1). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informován (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 a 10. 5. 2017 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2017). Žalovaný dosud z dlužné částky ničeho neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30. 8. 2017). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“); dále dle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost, případně sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč, přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 8. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.