5 C 133/2022-55 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se podanými žalobami domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný byl dle centrálního registru v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 47 Kč za jeden den provozu dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. 153 x 47 Kč a 152 x 47 Kč, tedy celkem 14 335 Kč, a poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 2 x 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení žalobkyní vyzván, nijak však nereagoval a na pohledávku neuhradil ničeho. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení tak, že původně vyzvala k zaplacení příspěvku osobu, která byla zapsaná jako vlastník v registru vozidel. Tato osoba následně sdělila žalobkyni, že v předmětném období nebyla vlastníkem vozidla a tuto skutečnost doložila kupní smlouvu, kterou vozidlo převedla na žalovaného. Při zjišťování údajů o vozidlech, povinných osobách, a existenci pojištění žalobkyně vychází z údajů, které sama eviduje, a tyto porovnává s údaji evidovanými v registru vozidel. 2. Soud spojil řízení vedená pod sp. zn. 5 C 92/2022 a 5 C 133/2022 ke společnému řízení pod sp. zn. 5 C 133/2022, neboť obě věci se týkají týchž účastníků, žalobami uplatněné nároky mají totožný skutkový základ a liší se pouze obdobím, za které je příspěvek žalobkyní požadován. 3. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C [číslo] ze dne [datum] ve věci [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] [příjmení], ECR I [číslo], že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta. 4. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že žádný z obou nároků uplatněných žalobkyní ani částečně neuznává. Žalobkyně svá tvrzení ničím neprokazuje. Zejména neprokazuje, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, že toto vozidlo nebylo v rozhodné době pojištěno, bylo schopné provozu a jako takové evidováno. Žalobkyně nespecifikovala a ničím nedoložila, jak postupovala při zjišťování údajů o vozidle, existenci pojištění a povinné osobě. Dále k žalobkyní předložené kupní smlouvě uvedl, že podpis kupujícího není podpisem žalovaného a tento není pravý. Opatrovník navrhl obě žaloby zamítnout a žalobkyni uložit povinnost k náhradě nákladů řízení. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 6. V období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] byl jako provozovatel a vlastník vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, v centrálním registru evidován Vitalii Yatsuk, [datum narození], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (prokázáno sdělením Městského úřadu Kutná Hora ze dne [datum]). Před rozhodnými obdobími, dne [datum], byla uzavřena kupní smlouva, kterou shora uvedená osoba jako prodávající převedla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného jako kupujícího (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]). V řízení nebylo prokázáno, že v rozhodných období by pro předmětné vozidlo bylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných a rovněž zaslala upomínku na adresu žalovaného, ten však nijak nereagoval a neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku (prokázáno výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne [datum] a [datum] včetně informací o sledování zásilek, upomínkami o úhradě nedoplatku ze dne [datum] a [datum], předžalobními výzvami ze dne [datum] a [datum] včetně podacího archu a informací o sledování zásilek). 7. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financi č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 47 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 8. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen uhradit zákonný příspěvek nepojištěných žalobci a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Soud se neztotožnil s námitkou opatrovníka žalovaného, že podpis na uvedené kupní smlouvě ve skutečnosti není podpisem žalovaného. Nelze předpokládat, že smlouvu uzavřela jiná osoba s uvedením osobních údajů žalovaného, neboť vlastnické právo k předmětnému vozidlu by tato osoba mohla stěží případně prokazovat, neboť na smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalovaného. Je třeba přisvědčit opatrovníkovi žalovaného, že v souladu s ustanovením § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Důkazní břemeno ohledně pravosti soukromé listiny zatěžuje i dle judikatury toho, kdo z listiny vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99). Nicméně dle závěrů Ústavního soudu je na právní normy nutno klást požadavky obsahové, neboť v materiálním právním státě založeném na myšlence spravedlnosti představují základní práva korektiv jak obsahu právních norem, tak i jejich interpretace a aplikace. Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 34/09). V souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu soud dospěl k závěru, že v konkrétním případě není možné„ slepě“ následovat literu zákona a v jejím duchu ustálenou judikaturu, nicméně je třeba se zabývat všemi okolnostmi dané věci. Za situace, kdy opatrovník žalovaného přednesl dosud ničím nepodloženou domněnku o (ne) pravosti podpisu žalovaného a v případě procesní obrany a