5 C 332/2022-57 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že provedla kontrolu v provozovně žalovaného, při které zjistila 141 kusů výrobků porušujících práva duševního vlastnictví. Žalobkyně výrobky zajistila, uskladnila mimo dosah žalovaného a následně jako padělky zlikvidovala. Náklady na skladování a likvidaci zboží žalovanému vyúčtovala fakturou, která byla splatná dne 2. 10. 2017. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Dne 30. 9. 2015 žalobkyně při kontrolní činnosti v prostorách [anonymizována dvě slova] – [část obce] v obci [obec] zjistila 141 kusů výrobků porušujících práva duševního vlastnictví, které nabízel k prodeji žalovaný. Výrobky byly žalobkyní zajištěny, uskladněny a následně zničeny (prokázáno protokolem o kontrole včetně příloh, příkazem ze dne 9. 9. 2016). Žalobkyně řádně vyúčtovala žalovanému náklady na uskladnění a likvidaci zboží fakturou ze dne 18. 9. 2017, která byla splatná dne 2. 10. 2017 (prokázáno fakturou č. FV1 – 369). Žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ačkoliv byl o existenci dluhu vyrozuměn (prokázáno dokladem o odeslání). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Podle § 7b odst. 1 inspektor v případě důvodného podezření, že jsou nabízeny, prodávány nebo skladovány výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněně užívající označení chráněné podle zvláštního právního předpisu, uloží zajištění těchto výrobků. Opatření o zajištění výrobků oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam, ve kterém bude uveden i důvod zajištění, popis zajištěných výrobků a jejich množství. Inspektor bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě. Podle § 7b odst. 2 je Česká obchodní inspekce oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům odpovídají. Podle § 7b odst. 5 ředitel inspektorátu uloží rozhodnutím kromě pokuty i propadnutí nebo zabrání výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům. Vlastníkem propadnutých nebo zabraných výrobků se stává stát. Podle § 7b odst. 7 je-li rozhodnutí podle odstavce 5 pravomocné a určil-li ředitel inspektorátu, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, zničení se provede úředně pod dohledem tříčlenné komise jmenované ředitelem inspektorátu. O zničení sepíše komise protokol, který podepíší všichni tři členové komise. Zničení se provede na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala. 7. Ze shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku, když žalobkyně v souladu se zákonem zajistila, uskladnila a následně zničila výrobky nabízené k prodeji žalovaným, které porušovaly práva duševního vlastnictví. Žalovaný je povinen uhradit náklady spojené s uskladněním a zničením výrobků. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: o) Žalobkyně učinila v řízení jeden úkon: návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka činí 1 x 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). 9. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon“), za situace, když žalobkyně je dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona osvobozena od soudních poplatků a jejímu návrhu bylo zcela vyhověno. Výše soudního poplatku byla žalovanému vyměřena dle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků.