5 C 417/2022-41 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20,90 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 2 983 Kč. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni [datum]. [příjmení] postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 3. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 135,89 Kč a úroku ve výši 12,40 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že výši úroků přepočítala v souladu s úpravou obsaženou v zákoně o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v odpovídajícím rozsahu zastavil (výrok I.). 4. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 téhož ustanovení nelze rozsudek pro zmeškání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 5. První jednání ve věci se konalo dne [datum]. Žaloba a předvolání k jednání, včetně poučení o následcích nedostavení se k jednání, byly žalovanému řádně doručeny dne [datum]. 6. V posuzované věci je možno uzavřít smír, neboť se jedná o závazek z dvoustranného smluvního vztahu, který si účastníci mohou svými dispozitivními úkony upravit. Schválení smíru by nebylo v rozporu s právními předpisy. Rozsudek nemá ani konstitutivní povahu, nýbrž povahu deklaratorní, když je jím pouze deklarován již existující právní vztah mezi účastníky. 7. Žalovaný se k prvnímu jednání konanému dne [datum] bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě se tak v souladu s § 153b odst. 1 o.s.ř. považují za nesporná. 8. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil tak, že spolu uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným v termínu splatnosti zaplacena, dostal se žalovaný dnem následujícím po splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen ohledně části původně požadovaného příslušenství, a proto ji soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení a daně z přidané hodnoty, neboť její zástupce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 808 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za čtyři úkony právní služby činí 4 x 3 380 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna v poloviční výši za jeden úkon právní služby činí 1 x 1 690 Kč o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) -) 3 509,10 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). 11. Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 23 027,10 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za podání ze dne [datum] - nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť se nejednalo o úkon ve věci samé.