11 C 95/2023-28 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 679,53 Kč s příslušenstvím z titulu kontokorentního úvěru [název] k běžnému účtu žalovaného u právního předchůdce žalobkyně. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 5. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvního úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 4 479,53 od 12. 2. 2022 do zaplacení. Soud tedy řízení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2,4 o. s. ř. částečně zastavil (výrok II). 4. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne 11. 6. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 11. 6. 2012), v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [název] k tomuto běžnému účtu (prokázáno dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách právního předchůdce žalobkyně, všeobecnými obchodními podmínkami, právního předchůdce žalobkyně produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru právního předchůdce žalobkyně a sazebníkem právního předchůdce žalobkyně). V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný překročil povolený úvěrový limit a porušil tak závazky z výše uvedené smlouvy, zrušil právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [název] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 4 479,53 Kč převedl dne 9. 11. 2021 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] O převedení debetního zůstatku byl žalovaný informován a ke dni 13. 11. 2021 vyzván k jeho úhradě (prokázáno oznámením ze dne 13. 11. 2021), žalovaný neuhradil ničeho a proto se dlužná částka úročila sjednanou sazbou ve výši 29 % ročně. Pohledávka za žalovaným, včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojených, byla smlouvou ze dne 16. 11. 2021 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, dohodou a potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení), která dne 5. 4. 2023 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou vč. dokladu o odeslání), žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Celková dlužná částka požadovaná žalobkyní se skládala z jistiny úvěru ve výši 4 479,53 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 200 Kč. 5. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 11. 6. 2012 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a poskytování kontokorentního úvěru [název] k tomuto běžnému účtu. Žalovaný však překročil povolený úvěrový limit a porušil tak závazky ze smlouvy, následkem čehož zrušil právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu převedl dne 9. 11. 2021 na nově otevřený úvěrový účet, o čemž byl žalovaný informován, a ke dni 13. 11. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný právnímu předchůdce žalobkyně dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojených byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podání žaloby žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. 6. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil. 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 657 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Podle § 56 odst. 1, 2 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2). 11. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud právní závěr, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo k platnému uzavření smlouvy dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr. Žalovaný úvěr čerpal, ale nedodržoval podmínky předmětné smlouvy, dostal se do prodlení s placením svého závazku, čímž porušil své závazky vyplývající ze smlouvy a smluvených podmínek, následkem čehož právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dlužnou jistinu spolu se smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena ve výroku tohoto rozhodnutí. Žaloba tedy byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno, a to včetně úroků z prodlení, na které žalobkyni vzniklo právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 12. Soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek v částce 600 Kč, neboť dle položky 1 bod 1) písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., Sazebníku soudních poplatků, soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč, činí částku 1 000 Kč, a žalobkyně uhradila dne 10. 5. 2023 pouze částku 400 Kč odpovídající soudnímu poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1) písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz, rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně doplatit zbývající část soudního poplatku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části – výši úroku. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 267 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny odměna advokáta podle § 14b, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, z odměny advokáta podle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 1 500 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 4. 7. 2023), z paušální částky náhrady hotových výdajů 300 Kč (1 úkon po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 2 700 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.