12 C 196/2023-20 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 10 720 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že žalovaná neuhradila platby za poskytnuté ubytovací služby. Žalované byla žalobcem poskytnuta na základě smlouvy o poskytnutí ubytování ubytovací jednotka [číslo] ve 4. podlaží v budově [adresa] v [obec], ulice [ulice], na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022. Žalovaná nehradila platby spojené s ubytováním za období únor 2022 a vůči žalobci jí tak vznikl dluh v celkové výši 10 720 Kč. Žalovaná přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má trvalou adresu na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 4. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaná byla usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2023 vyzvána, aby se k navrženému postupu vyjádřila; žalovaná se nevyjádřila, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemá námitky. 5. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Mezi žalobcem a žalovanou byla sjednána smlouva o ubytování, na základě které žalobce poskytl žalované přechodné ubytování v ubytovací jednotce [číslo] ve 4. podlaží v budově [adresa] v [obec], ulice [ulice], na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 28. 2. 2022; za ubytování a služby s ním spojené byla sjednána cena 10 720 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o poskytnutí ubytování ze dne 8. 12. 2021). Žalovaná se dostala do prodlení s placením sjednaných úhrad za období únor 2022 v celkové výši 10 720 Kč (prokázáno dopisem ze dne 30. 6. 2022). Žalobce dne 20. 9. 2022 žalovanou vyzval k dobrovolnému zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v opačném případě se bude svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 20. 9. 2022 včetně vrácené obálky). 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>9. Podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o ubytování (přechodném nájmu) ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud shledal, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o ubytování dle § 2326 o. z., na základě které žalobce poskytl žalované přechodné ubytování a žalované tak vznikla povinnost za toto zaplatit sjednanou částku. Žalovaná však neuhradila za poskytnuté ubytování a služby s tím spojené a to za období jednoho měsíce v celkové výši 10 720 Kč. Tím, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 547,50 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 2,5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu po 1 540 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 900 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 997,50 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. 14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.