12 C 210/2023-41 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 29. 5. 2023 domáhá snížení výživného na své již zletilé děti [jméno] a [jméno] [příjmení], o kterém bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13. 8. 2020, č. j. 0 P 130/2010-348; tímto soud schválil dohodu rodičů, dle které žalobce bude platit výživné žalovaným, každému částkou 2 000 Kč měsíčně. V době posledního rozhodování o výživném byl žalobce zaměstnán, v průběhu času ztratil zaměstnání a v současnosti je veden na Úřadu práce v [obec] jako nezaměstnaný, aktuálně je hospitalizovaný v Psychiatrické nemocnici v [obec]. Jediným jeho příjmem je příspěvek na živobytí vyplácený Úřadem práce. S ohledem na to, že současný příjem žalobce je nižší a žalobce není schopen ze zdravotních důvodů si příjem zvýšit prací, navrhuje snížení výživného na každého z žalovaných na částku 500 Kč měsíčně, počínaje 1. 6. 2023. K výzvě soudu žalobce doplnil, že žalovaní žijí u své matky, studují střední školu s tím, že není v jeho možnostech získat potvrzení o studiu, nájemní smlouvu nemá k dispozici a není mu známo, jakou částkou přispívá na výživu žalovaných jejich matka. 2. Žalovaní navrhují zamítnutí žaloby, k čemuž uvedli následující. Žalobce není s žalovanými v kontaktu, vyjma výživného jim nic nekupuje, nemá o ně zájem, v současné době na výživném dluží. Žalovaní bydlí ve společné domácnosti s matkou a jejím manželem v nájemním bytě, ve kterém nájem činí 12 000 Kč měsíčně, přičemž roční doplatek za vyúčtování byl ve výši 9 000 Kč. Oba žalovaní studují na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti řemesel [obec] ve třetím ročníku, žalovaná 1. obor ošetřovatelství a žalovaný 2. obor zedník. Matka z podpory v nezaměstnanosti žalovaným zajišťuje bydlení, stravu, výdaje na školu, léky, volnočasové aktivity, kulturní akce. Žalovaní dále uvedli, že jejich otec před nedávnem prodal dům a současně mu byl schválen invalidní důchod III. stupně, v září mu byla zpětně vyplacena na invalidním důchodu částka 140 000 Kč; mají proto za to, že je žalobce schopen z invalidního důchodu hradit výživné na žalované ve stávající výši. 3. Soud ve věci na den 6. 10. 2023 nařídil dle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) jednání, přičemž 30 minut před zahájením jednání bylo soudu telefonicky osobou vystupující jako [celé jméno žalovaného] sděleno, že se nemůže ve věci výživného na nezl. děti [jméno] a [jméno] dostavit kvůli střevním problémům a momentální návštěvě lékaře. Soud rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce, neboť v prvé řadě měl soud pochybnost o identitě telefonující osoby, která se sice představila jménem žalobce, ale nesprávně uvedla jméno žalované 1. Omluva žalobce nebyla ničím doložena. Dále je třeba uvést, že nebylo požádáno o odročení jednání, kdy, jak již bylo konstatováno mj. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Hodlá-li účastník využít svého práva zúčastnit se soudem nařízeného jednání, avšak v účasti při jednání mu zabrání důležitý důvod, může požádat o odročení jednání; soud je povinen, jde-li skutečně o důležitý důvod, jeho žádosti vyhovět. To se v daném případě nestalo, proto soud jednal v nepřítomnosti žalobce. 4. Z oznámení Úřadu práce České republiky ze dne 24. 4. 2023 se podává, že žalobci byla od dubna 2023 přiznána dávka příspěvek na živobytí ve výši 1 453 Kč měsíčně. 5. Z rozsudku nadepsaného soudu ze dne 13. 8. 2020, č. j. 0 P 130/2010-348, 7 P a Nc 133/2020, soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů s tím, že se otec zavázal přispívat na výživu nezletilých žalovaných částkou 2 000 Kč měsíčně a tuto částku platit předem k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci, s účinností od 1. 7. 2020; čistý příjem žalovaného byl 16 500 Kč. 6. Z listiny nazvané potvrzení o studiu, s hlavičkou nadepsanou Střední odborná škola a Střední odborné učiliště řemesel [obec], [ulice a číslo], soud zjistil, že ke dni 1. 9. 2023 byla žalovaná 1. žákyní třetího ročníku pro obor: 53-41-H/01 Ošetřovatel v denním studiu, a ke dni 4. 9. 2023 byl žalovaný 2. žákem třetího ročníku pro obor: 36-67-H/01 Zedník v denním studiu. 7. Z listiny oznámení o podpoře v nezaměstnanosti pro osobu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že této osobě byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 1. 6. 2023 ve výši 15 444 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 11 880 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 10 692 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu (1 měsíc). 8. Z listiny nazvané smlouva o nájmu bytu a z jejích dodatků, uzavřených mezi [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], soud zjistil, že nájem byl sjednán na dobu do 31. 10. 2023, nájemné ve výši 11 700 Kč měsíčně, přičemž v první verzi smlouvy bylo ujednáno užívání bytu i žalovanými, v čl. II dodatku č. 8 bylo uvedeno, že ke dni uzavření nájemní smlouvy nejsou příslušníky domácnosti nájemce žádné další osoby. 9. Soud ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jím dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o změně okolností důvodných pro změnu výše výživného u obou žalovaných, že došlo na jeho straně ke změně schopností, možností či majetkových poměrů, když listina o přiznání dávky příspěvek na živobytí 1 453 Kč měsíčně nebyla s ohledem na tvrzení žalovaných o výplatě invalidního důchodu žalobci či prodeje nemovitosti žalobcem pro soud dostačující. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka, je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobce k jednání nedostavil, přičemž jeho omluva nebyla včasná a o její řádnosti měl soud taktéž pochybnosti, dospěl soud k závěru, že odročení jednání není na místě a žalobce se tak sám připravil o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. <i>10. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>11. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>12. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</i> <i>13. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> 14. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik (a trvání) práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), tedy„ neschopnost sám se živit“, tj. samostatně uspokojovat své potřeby, ať již prací či ze svého majetku a dávek z pojistných systémů (např. starobní důchod) či nepojistných systémů (např. dávky státní sociální pomoci). Materiálním znakem zákonného kritéria neschopnosti sám se živit je tedy zjištění, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který má (event. jej spravuje), nedostačují na úhradu jeho osobních potřeb (k tomu srovnej II. ÚS 972/18). Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové, jinými slovy má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (viz II. ÚS 3113/10). 15. Řízení o změně výše vyživovací povinnosti po dosažení zletilosti oprávněné osoby je svou povahou sporným řízením a ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobce již ve své žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.), přičemž neoznačí-li důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní o změně okolností rozhodných pro změnu dosavadní výše výživného, tedy o změně svých majetkových poměrů