12 C 342/2023-40 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 5. 2023 se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení celkové částky 51 266,92 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil své platební povinnosti ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 15. 6. 2022, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) a na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, přičemž žalovaný mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně s tím, že výše měsíční splátky (vždy k 17. dni v měsíci) činila 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Rovněž bylo sjednáno pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný podepsal Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] dále Žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru, a to elektronickými prostředky. Způsob sjednání a podepsání dokumentace formou elektronických prostředků probíhal v zabezpečené internetové aplikaci zřízené právním předchůdcem žalobkyně – tedy internetové bankovnictví (elektronický dokument a podpis). Dokumentace byla ze strany žalovaného podepsána v internetovém bankovnictví formou zadání a odeslání identifikačního a/nebo autorizačního údaje nebo jejich kombinací, kdy údaje byly žalovanému zaslány prostřednictvím SMS na žalovaným určené číslo mobilního telefonu pro komunikaci s právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný čerpal částku celkem ve výši 50 552,92 Kč, splátky však nehradil řádně a včas a na svůj závazek neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 971,78 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč, smluvní pokutu ve výši 714 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 17. 1. 2023 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně poskytovatele úvěru vystupuje právní předchůdce, na straně klienta -úvěrovaného pak žalovaný. Právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč s tím, že výše měsíční splátky (vždy k 17. dni v měsíci) činila 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Pro případ prodlení se splácením úvěru je stanoven úrok z prodlení v zákonné výši, náhrada účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 1. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2023, včetně podacího archu, se podává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 5. 2023, včetně podacího archu se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení částky ve výši 57 238,70 Kč s příslušenstvím. 6. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Na předmětné listině je uveden toliko elektronický podpis pravděpodobně osoby jednající za právního předchůdce a dále strojově čitelné jméno žalovaného s informací, že pokud není uveden vlastnoruční podpis, podepsáno elektronicky. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měl žalovaný vyjádřit vůli s obsahem předmětné listiny, nepředložila či neoznačila žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaný elektronicky odsouhlasil obsah dotčené listiny (tvrzené smlouvy), resp. že prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou tuto listinu následně podepsal. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neprokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 552,92 Kč žalovanému. <i>8. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.</i> <i>9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>10. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.</i> 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele. 12. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. 13. S ohledem na to, že dokumenty prokazující, že právě žalovaný elektronicky odsouhlasil obsah dotčené listiny, resp. že prostřednictvím elektronického kódu zaslaného SMS zprávou tuto listinu následně podepsal, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám, dále že došlo k poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 552,62 Kč žalovanému a že byla náležité posouzena úvěruschopnost žalovaného, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána její tvrzení. Při jednání dne 22. 11. 2023 soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila. 14. Jak soud již shora konstatoval, tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdce uzavřel smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv. Rovněž pak žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 552,92 Kč žalovanému. 15. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovaným právní předchůdce uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru; soud poté na zjištěný skutkový stav nemohl aplikovat ani ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravující bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl (výrok I.). 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II.)