12 C 49/2023-17 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 939,67 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o. ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“) dne 17. 9. 2015. Na základě této smlouvy byly žalovanému v hotovosti dne 17. 9. 2015 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit je společně s celkovými náklady ve výši 38 326 Kč, celkem k zaplacení 68 326 Kč, a to 29 měsíčními splátkami po 2 278 Kč a 1 závěrečnou měsíční splátkou ve výši 2 264 Kč. Na základě smlouvy o postoupení ze dne 21. 12. 2015 postoupil právní předchůdce pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně žalobou uplatňuje pouze nárok na vrácení nesplacené části jistiny předmětné zápůjčky ve výši 14 939,67 Kč, když žalovaný ke dni podání žaloby uhradil částku ve výši 15 060,33 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Účastníci řízení byli dále usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2023 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 4. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne 17. 9. 2015 sjednal žalovaný s právním předchůdcem rámcovou smlouvu o poskytování půjček na dálku (zjištěno z rámcové smlouvy ze dne 17. 9. 2015) a téhož dne dále smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit je společně s celkovými náklady ve výši 38 326 Kč, celkem k zaplacení 68 326 Kč, a to 29 měsíčními splátkami po 2 278 Kč a 1 závěrečnou měsíční splátkou ve výši 2 264 Kč (zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 9. 2015). Dne 17. 9. 2015 byl finanční obnos ve výši 30 000 Kč hotově vyplacen žalovanému (prokázáno výdajovým pokladním dokladem č. HV1509000111 ze dne 17. 9. 2015). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2015, oznámením ze dne 22. 12. 2015 včetně podacího lístku). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění (prokázáno dopisem ze dne 2. 9. 2022, včetně podacího lístku). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 9. Soud shledal, že mezi žalovaným a právním předchůdcem došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z., na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti dne 17. 9. 2015 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však nedodržoval podmínky předmětné smlouvy a dostal se do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni; postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni požadovanou dlužnou jistinu, a to ve výši specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), z částky 300 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. 13. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.