5 C 112/2023-21 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 23. 11. 2020 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky banky. Na základě této smlouvy banka umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách v určité minimální výši, spolu s úroky a poplatky. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení, pročež banka dne 18. 1. 2022 v souladu se smluvními ujednáními prohlásila dluhy z úvěru za splatné. Žalovaný na dluh dosud zaplatil částku 10 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od svých právních předchůdců smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2022 a 5. 7. 2022. Přes výzvu žalovaný dluh žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 31. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 010,77 Kč od 13. 12. 2022 do 14. 1. 2023 a úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 44 010,77 Kč od 13. 12. 2022 do 11. 2. 2023 s odůvodněním, že jí žalovaný dne 27. 3. 2023, tedy po podání žaloby, uhradil částku 800 Kč, kterou na dlužné příslušenství započetla. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty [číslo]. Původní věřitelka dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr do výše smluveného limitu 50 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 23,99 % ročně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 23. 11. 2020 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem ve výši 38 237 Kč a nemá záznam v registrech SOLUS nebo NRKI (prokázáno výsledkem lustrace žalovaného včetně protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, údaji klienta ze dne 23. 11. 2020 a žádost o poskytnutí informací o úvěru [číslo] ze dne 23. 11. 2020). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni 18. 1. 2022 a vyzvala žalovaného k úhradě zbylé části dluhu. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem částku 10 000 Kč (prokázáno okamžitou splatností kreditní karty ze dne 20. 1. 2022 a souhrnným výpisem z účtu kreditní karty). Žalobkyně nabyla pohledávku od svých právních předchůdců smlouvami o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvami včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno a byl řádně vyzván ke splnění dluhu (prokázáno oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2022 a 22. 8. 2022 včetně potvrzení o odeslání ze dne 20. 7. 2022 a 22. 8. 2022). Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani poté, co k tomu byl vyzván výzvou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 8. 2022 včetně podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky, zákonných úroků z prodlení a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku z jistiny úvěru za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tj. od 19. 4. 2022) do zaplacení (zesplatněno bylo ke dni 18. 1. 2022), a to ve výši rozdílu mezi účastníky sjednaným smluvním úrokem a úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. 23,99 – 11,75 = 12,24 %), neboť úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebiteli a žalobkyně má proto za uvedené období nárok pouze na úrok v zákonem stanovené výši. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl. Nutno podotknout, že započítala-li žalobkyně část uhrazené částky 800 Kč na příslušenství, na jehož zaplacení dále netrvala a žalobu v tomto rozsahu vzala zpět, uhrazená částka tím byla spotřebována na smluvní úrok i v jeho nižší výši dle zákona, a proto nebyla třeba řízení zastavovat co do dalšího plnění. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Nezaplacením dlužné částky v termínu splatnosti se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, neúspěch měla pouze v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky, proto soud žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 201 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění a částečné zpětvzetí žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby po podání návrhu (částečné zpětvzetí žaloby) činí 1 x 2 900 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta po podání návrhu činí 1 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 1 050 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 8 251 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).