5 C 280/2023-34 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný byl dle centrálního registru v období od 7. 1. 2020 do 16. 4. 2020 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 1 000 cm3 (dále též„ vozidlo 1“), a v období od 21. 5. 2022 do 21. 7. 2022 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 (dále též„ vozidlo 2“), bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek za jeden den provozu vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení žalobkyní vyzván, nijak však nereagoval a na pohledávku neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil. Žalobkyně požádala o případné odročení jednání, shledal-li by soud, že jí tvrzené a dokládané skutečnosti jsou nedostatečné pro to, aby mohlo být žalobě v celém rozsahu vyhověno. Soud této žádosti nevyhověl z důvodů uvedených níže. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali, přičemž z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek jako příspěvků do garančního fondu žalobkyně, neboť shora uvedená vozidla nebyla v rozhodných dobách pojištěna, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku ke každému jednotlivému vozidlu (prokázáno výzvami ze dne 1. 7. 2020 a ze dne 12. 9. 2022 včetně elektronické informace o zaslané zásilce). Žalované částky nebyly uhrazeny, ačkoliv žalobkyně žalovaného o zaplacení dále opakovaně vyzývala (prokázáno upomínkami ze dne 8. 10. 2020, 19. 11. 2020, 2. 1. 2023 a 3. 2. 2023 a předžalobními výzvami ze dne 5. 9. 2022 a ze dne 7. 3. 2023 včetně podacích archů). 6. V centrálním registru vozidel byl žalovaný zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla 2 v rozhodném období, v rozhodném období v případě vozidla 1 byla jako vlastník a provozovatel tohoto vozidla evidována jiná osoba (prokázáno zprávou Městského úřadu v Kutné Hoře ze dne 25. 7. 2023). Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla 1 byl žalovaný od 1. 7. 2019, přičemž od stejného dne bylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění (prokázáno detailem pojistné smlouvy). 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyní dosud nebylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem vozidla 1. Z centrálního registru se podává, že žalovaný v rozhodném období provozovatelem ani vlastníkem shora uvedeného vozidla nebyl. Žalobkyně pouze prokázala, že žalovaný byl ještě před rozhodným obdobím vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla, avšak v řízení nebylo dále prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem vozidla i v samotném rozhodném období, za nějž je příspěvek požadován. 8. Po právní stránce soud postupoval dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financi č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 35 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 9. Soud v projednávané nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem vozidla 1, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř. 10. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem vozidla 2, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen uhradit zákonný příspěvek nepojištěných žalobkyni a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Jelikož pak žalobkyně neprokázala, že žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem vozidla 1 v období, kdy k němu nebylo sjednáno pojištění, soud ve zbytku žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Jelikož byl žalovaný ve věci převážně úspěšný, náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nicméně v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.