9 C 377/2021-205 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobci jako nájemci se žalobou, datovanou ke dni 30. 4. 2021, podanou prostřednictvím pošty dne 30. 4. 2021 a doučenou [název soudu] dne 3. 5. 2021, domáhají zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, za prodlení žalované jako pronajímatele bytu [číslo] v domě na adrese [adresa žalobce a žalobkyně], a to ve vztahu k zúčtovacímu období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, což odůvodnili následovně. Žalobci bydlí v předmětném bytě již od roku 1993, přičemž v roce 2004 nebo v roce 2005 dům od [územní celek] koupila žalovaná, ta za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 neposkytla žalobcům vyúčtování, žalobci neobdrželi od žalované žádné faktury za předmětné období. K výzvě soudu učiněné při jednání soudu dne 7. 3. 2022 týkající se toho, zda je žalovaná částka 54 750 Kč a 18 250 Kč splatná, kdy nastala její splatnost, kdy žalobci žalovanou vyzvali k zaplacení uvedených částek a kdy byla výzva vůči žalované učiněna a žalované doručena, žalobci doplnila svá tvrzení tak, že k zesplatnění došlo ve chvíli, kdy se žalovaná dozvěděla z návrhu, který byl podán k soudu, tedy 30. 4. Na tomto tvrzení žalobci setrvávají i v replice ze dne 26. 5. 2022, když mají za to, že pokuta za rok 2017 je splatná dle žaloby ze dne 30. 4. 2021 a poté i ve vztahu k rozšíření žaloby této žaloby dnem 7. 3. 2022. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí, neboť má za to, že služby spojené s užíváním bytu pravidelně a řádně vyúčtovává. Ve vztahu k vyúčtování, které je předmětem tohoto soudního řízení, tedy za rok 2017 žalovaná uznala, že vyúčtování neučinila včas, když faktury jsou vystaveny dne 1. 5. 2018; dále uvedla, že vyúčtování jsou žalobcům i ostatním nájemníkům zasílána obyčejným dopisem v průběhu května roku 2018, což pro žalovanou zajišťovala její zaměstnankyně [jméno] [příjmení]. Žalovaná dále namítá, že žalobci nikdy žalovanou k úhradě pokuty nevyzvali, a tedy nenastala její splatnost. V neposlední řadě pak žalovaná vznesla s ohledem na okamžik podání žaloby dne 3. 5. 2021 námitku promlčení. 3. V podání ze dne 11. 7. 2023 žalovaná namítá promlčení práva žalobců vyzvat žalovanou k plnění a má za to, že původní žaloba o zaplacení 54 750 Kč byla žalované doručena dne 21. 7 2021 a došlo tak k promlčení práva vyzvat k úhradě plnění, na který vznikl nárok do 20. 7. 2018, tj. nárok ve výši 4 050 Kč nelze soudem přiznat. Současně má ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z částky 73 000 Kč za období od 20. 3. 2020 do zaplacení za to, že pokud se stal nárok ve výši 54 750 Kč splatným ihned, tedy do pěti dnů od doručení výzvy žalované dne 21. 7. 2021, stal se splatným až 26. 7. 2021 a žalobci tak mají nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 54 750 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení. Dále uvádí, že při jednání soudu dne 22. 6. 2022 žalobci rozšířili předmět žaloby o dalších 18 250 Kč, splatnost by tak nastala ihned, tj. 27. 6. 2022 s tím, že od 28. 6. 2022 by tak žalovaná byla v prodlení s úhradou částky 18 250 Kč a žalobci by tak měli nárok na zákonný úrok z prodlení od 28. 6. 2022 do zaplacení. Na základě uvedeného má žalovaná za to, že pokud by žalobci byli úspěšní, soud by jim mohl s ohledem na promlčení části nároku přiznat plnění ve výši 68 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 700 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 250 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení. Přestože žalovaná nárok žalobců neuznává, má za to, že ke dni 19. 7. 2023 činí maximálně částku 79 760 Kč a započítává proti nároku žalobců v uvedené výši částku 66 019 Kč jako zůstatek nároku žalované na náhradu nákladů řízení z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], který tak trvá ve výši 66 019 Kč, a dále částku 13 741 Kč jako nárok na zákonný úrok z prodlení přiznaný rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], jehož kapitalizovaná výše ke dni 11. 7. 2023 činí pouze 114 490,45 Kč s tím, že tímto započtením žalobou uplatněný peněžitý nárok v rozsahu, v němž není promlčen, zaniká. 4. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za svá nesporná tvrzení účastníků, která učinili při soudních jednání, konkrétně tato: žalovaná byla v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vlastníkem a pronajímatelem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], žalobci byli v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 nájemníky bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], zúčtovacím obdobím byl kalendářní rok, žalovaná na základě nájemní smlouvy zajišťovala pro žalobce v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 plnění spojená s užíváním bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], a to dodávky vody a odvoz odpadních vod, dodávky tepla a TUV. 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Z žádosti o vystavení vyúčtování všech energií ze dne 2. 2. 2018, včetně podacího lístku a dokladu o doručení (č. l. 3) se podává, že žalobci mj. požádali žalovanou o vyúčtování za rok 2017, konkrétně vodného a stočného a ohřevu tepla a teplé užitkové vody za byt [číslo] tak, aby mělo veškeré náležitosti a čísla v něm uvedená, aby byla podložená; žalovaná dopis dne 5. 2. 2018 převzala. 7. Z předžalobní výzvy k uhrazení pokuty za neplnění povinností ze dne 18. 1. 2018, včetně podacího lístku a dokladu o doručení (č. l. 39 – 40) se podává, že žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení 64 100 Kč do konce ledna 2018 s tím, že v opačném případě budou dluh vymáhat soudní cestou; žalovaná výzvu převzala dne 19. 1. 2018. Ve výzvě žalobci upozorňují žalovanou na skutečnost, že je ode dne 1. 5. 2016 v prodlení, když vypracovala chybné a neúplné vyúčtování vodného a stočného za období od 10. 12. 2014 do 16. 2. 2016 a dále chybné vyúčtování dodávky tepla pro ohřev TUV a dodané vody pro TUV za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015. 8. Z úřední činnosti (ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], z rozsudku [název soudu] ze dne 22. 9. 2022, [číslo jednací] [spisová značka], či v rámci tohoto řízení z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2023, č. j. [číslo jednací]), je soudu známo, že u [název soudu] v současné době probíhá řízení pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě žalobců na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, a to jednak ve vztahu k výpovědi sepsané dne 24. 10. 2016 a jednak k výpovědi ze dne 2. 5. 2017 [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], tak že výpověď z bytu sepsaná žalovanou dne 24. 10. 2016 není oprávněná, žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 2. 5. 2017 pak zamítl. Tento rozsudek není dosud v právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání. 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 10. Žalovaná byla v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vlastníkem a pronajímatelem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec], žalobci v uvedeném období užívali tento byt. Žalovaná na základě nájemní smlouvy zajišťovala pro žalobce v tomto období plnění spojená s užíváním bytu, a to dodávky vody a odvoz odpadních vod, dodávky tepla a TUV; zúčtovacím obdobím byl kalendářní rok. Žalobci vyzvali žalovanou dopisem ze dne 2. 2. 2018 k vystavení vyúčtování všech energií za rok 2017, konkrétně vodného a stočného a ohřevu tepla a teplé užitkové vody za byt [číslo]. U [název soudu] v současné době probíhá řízení pod sp. zn. [spisová značka] o žalobě žalobců na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, a to jednak ve vztahu k výpovědi sepsané dne 24. 10. 2016 a jednak k výpovědi ze dne 2. 5. 2017; řízení není dosud pravomocně skončeno. 11. Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Ve vztahu k návrhu žalobců na provedení důkazu listinou Výzva k zaplacení pokuty za nedodání řádného ročního vyúčtování služeb za rok 2017 ze dne 20. 3. 2020 (č. l. 90), učiněné žalobci v podání ze dne 11. 7. 2022, soud uvádí, že důkaz nebyl proveden, neboť soud vyšel z principu, že povinnost tvrzení předchází důkazní povinnosti a z provedených důkazů nelze zjišťovat obsah rozhodných skutkových tvrzení, nýbrž navržené důkazy slouží k prokázání tvrzených skutečností. Zjednodušeně lze toto pravidlo popsat tak, že aby mohl účastník řízení nějakou skutečnost prokazovat, musí ji nejprve tvrdit. Tvrdili-li žalobci, a to jak před zákonnou koncentrací, tak i po ní, že vyzvali žalovanou k zaplacení žalobou ze dne 30. 4. 2021 a poté ve vztahu k rozšíření žaloby návrhem předneseným při jednání soudu dne 7. 3. 2022, nebylo možné touto listinou tvrzenou skutečnost prokázat. Druhým, neméně podstatným důvodem, pro který soud neprovedl důkaz touto listinou, byla skutečnost, že návrh učinili žalobci dne 11. 7. 2022, ač