1 C 111/2024-66 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 131 740,05 Kč s příslušenstvím. Její nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované v úvěr ve výši 135 000 Kč. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované bylo uhrazeno 23 360 Kč.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Ve věci se konalo jednání dne 21. 8. 2024 bez přítomnosti účastníků, právní zástupce žalobkyně a žalobkyně byli omluveni. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 21. 3. 2023 nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (včetně přílohy č. , hodnota, „posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, a přílohy č. , hodnota, „, název, “), jež byla koncipovaná mezi žalobkyní a žalovanou a zněla na částku 135 000 Kč, soud zjistil, že tato listina nebyla podepsána žalovanou, na listině bylo uvedeno u žalované číslo bankovního účtu: , číslo, . Z listiny Detail pohybu-Okamžitá příchozí platba (, právnická osoba, ) soud zjistil, že na účet žalobkyně přišla z účtu žalované platba 1 Kč dne 21. 3. 2023, z listiny Detail pohybu-Platba převodem uvnitř banky (, právnická osoba, ) soud zjistil, že částka 99 809 Kč (část tvrzeného úvěru) byla dnem 22. 3. 2023 převedena na jiný účet žalobkyně jako splátka předchozího úvěru žalované u žalobkyně č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2022. Z listiny Detail pohybu-Bezhotovostní platba (, právnická osoba, ) soud zjistil, že 22. 3. 2023 byla vyplacena zbývající část úvěru ve výši 14 191 Kč na účet žalované. Soud zjistil z již uvedené listiny: smlouva o úvěru (bod 4.3.), a též z listiny předsmluvní informace, že právě zmíněné transakce měly být smluvně dojednány s tím, že zbývající platba ve výši 21 000 Kč má být započtena na náklady poskytovatele úvěru. Z upomínek č., hodnota, (23. 8. 2023) a č. , hodnota, (5. 9. 2023) soud zjistil, že žalovaná byla upomínána k zaplacení jednotlivých dlužných splátek. Z kopií fotografie soud zjistil identifikaci žalované. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala (nutno říci, že pro její nepřítomnost/nekontaktnost) má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila žalobkyni 4 x 5 840 Kč (celkem 23 360 Kč). Soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2024 a podacího lístku ze stejného dne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.Dále soud neprovedl dokazování ke skutečnostem obecně zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci mělo jít o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, neboť neměl prokázánu podmínku k takovému dokazování, a to uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (listiny: výpisy z účtu žalované ze období před tvrzeným uzavíráním smlouvy, výpisy z registrů, kopie výměry důchodu, složenek o příjmu důchodu a mzdového dokladu). Není-li sjednána smlouva, ztrácí význam dokazovat, zda jejímu „uzavření“ předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně (viz níže).Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně měla zájem dne 21. 3. 2023 uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 135 000 Kč, soudu však nebylo prokázáno (bylo jen tvrzeno), že by předložená smlouva byla uzavřena (podepsána žalovanou). Bylo však prokázáno, že na základě tvrzené smlouvy žalovaná čerpala dne 22. 3. 2023 jednak částku 14 191 Kč na její účet a jednak (do její právní sféry) částku 99 809 Kč jako splátku předchozího úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2022. Nebylo prokázáno, že by se zbývající částka ve výši 21 000 Kč dostala do právní sféry žalované, současně bylo žalobkyní tvrzeno, že tuto částku ještě před vyplacením úvěru žalované strhla jako poplatek za úvěr (neboli úvěr vyplatila bez této částky).4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně chtěla uzavírat smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.13. Soud se především zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena a dospěl k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána, v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Otázka přitom nestojí tak, že by podpis (uzavření) smlouvy nemohl proběhnout elektronicky, jak tvrdí žalobkyně „prostřednictvím klientského účtu“, ale rozhodující je skutečnost, že tento způsob podpisu (uzavření smlouvy) žalobkyně jen tvrdila, avšak neprokázala. Žalobkyně nepředložila důkazy – doklady o proběhlém elektronickém uzavírání smlouvy [tento proces jen popsala, nepředložila např. doklad (výstup) z tvrzeného elektronického zpracování podpisů smluv], ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud má však za prokázané, že právní předchůdkyně umožnila žalované načerpat (převedla do právní sféry žalované) částky 99 809 Kč a 14 191 Kč. Nepřevedla však zbývající část 21 000 Kč (do celkové částky 135 000 Kč), kterou si nechala jako poplatek, tato částka tedy nemůže být bezdůvodným obohacením žalované (viz níže), neboť na ni nebyla převedena a ani kvůli neexistenci smlouvy o úvěru (právě na tvrzené existenci závazku z úvěrové smlouvy si žalobkyně tuto částku strhla) nelze nárok v této výši přiznat.14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť uzavření této smlouvy nebylo prokázáno. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Nelze tedy vyhovět ani nároku na příslušenství vycházejícímu z tvrzené smlouvy. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 99 809 Kč a 14 191 Kč a žalovaná zpět uhradila 23 360 Kč, bezdůvodné obohacení žalované tak činí 90 640 Kč.15. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 90 640 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu j