1 C 162/2024-51 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 22 935 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované nebylo uhrazeno ničeho.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 21. 3. 2023 nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jež byla koncipovaná mezi žalobkyní a žalovanou a zněla na částku 20 000 Kč, soud zjistil, že tato listina (smlouva) nebyla podepsána žalovanou, na listině bylo uvedeno u žalované číslo bankovního účtu: 43-1731380267/0100. Z listiny Potvrzení o platbě (, právnická osoba, ) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, odešla dne 21. 3. 2023 platba (čerpání) ve výši 15 000 Kč, a to z účtu vedeném na majitele - žalobkyni. Z listiny Potvrzení o platbě (, právnická osoba, ) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, odešla dne 27. 3. 2023 platba (čerpání) ve výši 5 000 Kč, a to z účtu vedeném na majitele - žalobkyni. Soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 1. 12. 2023 a podacího lístku ze stejného dne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.Soud dále z předložených listin: zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , periodický výpis z bankovního účtu období 10/2022 – 1/2023, tabulkový výpis z účtu za období 2/2023 – 3/2023, nezjistil pro rozhodnutí rozhodující skutečnosti.Dále soud neprovedl dokazování ke skutečnostem obecně zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci mělo jít o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, neboť neměl prokázánu podmínku k takovému dokazování, a to uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Není-li sjednána smlouva, ztrácí význam dokazovat, zda jejímu „uzavření“ předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně měla zájem dne 21. 3. 2023 uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč, soudu však nebylo prokázáno (bylo jen tvrzeno), že by předložená smlouva byla uzavřena (podepsána žalovanou), bylo však prokázáno, že na základě tvrzené smlouvy žalovaná čerpala dne 21. 3. 2023 částku 15 000 Kč a dne 27. 3. 2023 částku 5 000 Kč.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně chtěla uzavírat smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.13. Soud se především zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena a dospěl k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána, v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Otázka přitom nestojí tak, že by k podpisu nebyl dostatečný kód transferovaný elektronicky (sms kód , hodnota, ), ale rozhodující je skutečnost, že tento způsob podpisu (uzavření smlouvy) žalobkyně jen tvrdila, avšak neprokázala. Žalobkyně nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud má však za prokázané, že žalobkyně umožnila žalované načerpat 15 000 Kč a 5 000 Kč. Pokud jde o částku 5 000 Kč prokazatelně načerpanou žalovanou dnem 27. 3. 2023, tuto žalobkyně neučinila (resp. nárok na tuto částku) předmětem žalobního žádání. Soud tedy reflektoval jen žalobní žádání co do částky 15 000 Kč.14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi ní a žalovanou, neboť uzavření této smlouvy nebylo prokázáno. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Nelze tedy vyhovět ani nároku na příslušenství vycházejícímu z tvrzené smlouvy (uvedené se týká i žalované pokuty ve výši 1 935 Kč). Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaná ke dni rozhodnutí soudu tuto částku uhradila, její bezdůvodné obohacení tak činí 15 000 Kč.15. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 15 000 Kč (výrok III), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I a II).16. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.17. Soud má závěry právě zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu za uplatitelné i v nynější věci nikoliv neplatné, ale neuzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou však bylo plněno. V poměrech nynější věci soud vyšel dále z úřední činnosti zdejšího soudu, kdy je soudu známá sociální situace žalované, která je příjemkyní invalidního důchodu (z odpovědi ÚSSZ a Policie ČR ke sp. zn. 1 C 19/2024 se podává, že žalovaná pobírá invalidní důchod 2. stupně), přičemž žalobkyně tomuto nijak neodporovala (nutno podotknout, že pro její omluvenou nepřítomnost u jednání). Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni 15 000 Kč ve splátkách po 500 Kč.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější o 14 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství 26 214,45 Kč/bylo jí přiznáno 15 000 Kč; od jejího úspěchu 57 % soud odečetl úspěch žalované 43 %, rozdíl činí 14