5 C 119/2024-67 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , uzavřela se žalovaným dne 7. 3. 2019 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 113 193 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,4 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 2 577 Kč splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas, pročež banka po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 11. 8. 2022. Žalovaný na dluh dosud zaplatil 98 424,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Přes výzvu žalobkyně žalovaný zbylou část dluhu neuhradil.2. Podáním doručeným soudu dne 4. 4. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 20 494,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 494,34 Kč od 10. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 4,4 % ročně z částky 35 263,18 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení, s odůvodněním, že nedisponuje dokumenty, které by prokazovaly posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž vzhledem k době učinění zpětvzetí nebyl soud povinen zjišťovat stanovisko žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli dne 7. 3. 2019 smlouvu, na základě které se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 113 193 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek) ve výši 2 577 Kč ke každému 20. dni v měsíci, včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,4 % ročně. Původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě, částku 1 500 Kč použil na úhradu poplatku za sjednání úvěru a částku 11 693 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 7. 3. 2019 včetně obchodních podmínek a akceptačního dopisu ze dne 7. 3. 2019, informacemi o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu žalovaného). Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, tak původní věřitel po marném upomínání dluh žalovaného zesplatnil ke dni 11. 8. 2022. Žalovaný dosud na dluh zaplatil částku 98 424,16 Kč (prokázáno upomínkou ze dne 4. 3. 2022, výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 8. 6. 2022, oznámením o splatnosti a výzvou k úhradě ze dne 11. 8. 2022 včetně podacího archu, výpisy z účtu žalovaného). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023 ze dne 28. 6. 2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023, oznámením o postoupení pohledávky banky ze dne 3. 7. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023 ze dne 28. 6. 2023 včetně přílohy č. 1). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2023 včetně dodejky).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.13. Za shora zjištěného skutkového stavu soud nemá prokázáno, že původní věřitel skutečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, a to co se týče příjmů žalovaného, tak ani jeho výdajů a případných dluhů. Žalobkyně neoznačila a soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že původní věřitel zjišťoval od žalovaného výše uvedené informace a tyto následně ověřoval na základě např. pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, výpisů z účtu žalovaného, lustrací žalovaného ve veřejných databázích, apod. Naopak sama připustila, že těmito dokumenty nedisponuje. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonno