4 C 311/2025-31 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Předmětem řízení byl nárok, kterým se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 11 538,83 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 5 000 Kč. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím registrace žalovaného na stránkách , web, , kde se žalovaný nejdříve zaregistroval, sekundárně se dle tvrzení žalobkyně jednoznačně identifikoval. Smlouvu podepsal tak, že klikl na volbu „podepisuji“. Žalovaný ničeho nezaplatil. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně předložila dokument s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, . Dokument, vytvořený žalobkyní a obsahující jméno žalovaného s informací, že jej žalovaný podepsal pomocí tlačítka podepsat, obsahuje informace o poskytnutém spotřebitelském, neúčelovém úvěru až do výše 8 800 Kč s možností postupného čerpání. Splátky měly být hrazeny ve výši dle obchodních podmínek s tím, že jsou v denní výši a první splátka je splatná třicátý den po vyplacení.5. Z interního výpisu o ověření příjmu zjistil, že žalobkyně zjistila příjem žalovaného ve výši 9 300 Kč.6. Z interního systému žalobkyně soud zjistil, že eviduje informaci o ověření totožnosti žalovaného přes bankovní identitu.7. Z interního dokumentu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem 20 000 Kč, ověřen byl příjem 9 300 Kč.8. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že čistý příjem je na nich přibližně 24 000 Kč, ale není z nich patrné, že jsou adresovány žalovanému.9. Z kopie výpisu z účtu žalovaného za červenec 2024 soud zjistil, že příjmy činily 11 834 a výdaje 11 834 Kč. Za srpen byl konečný stav účtu žalovaného – 571,10 Kč s příjmy 19 784 Kč.10. Z přehledu transakcí v interním systému žalobkyně soud zjistil, že eviduje vyplacení částky 5 000 Kč na účet , č. účtu, .11. Z výzvy ze systému žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že v systému žalobkyně je evidována výzva adresována žalovanému.12. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do tří dnů. Z podacího lístku soud zjistil, že dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému zásilku.13. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že číslo účtu , č. účtu, je evidováno na žalovaného a na účet byla připsána platba 5 000 Kč.14. Soud posoudil věc po stránce právní následovně:15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.17. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o úvěru , datum, “ podepsal. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7). Samotné přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (dále jen „eIDAS“) ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem. Takový podpis však k podepsání písemnosti nebyl použit. Použití jiné formy elektronického podpisu pak soud hodnotí s přihlédnutím k ustanovení § 562 o. z., které stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle soudu však žalobkyně neprokázala, že by písemnost byla podepsána způsobem, který by zaručoval integritu podepisovaného dokumentu, tedy že by osoba podávající žádost prostřednictvím internetových stránek, kdy smlouva je uzavřena, když si ji zákazník v systému žalobkyně zobrazí souhlasil se zněním smlouvy v podobě, jaká je soudu předkládána. Dále nebylo prokázáno, že osobou, která vyplnila žádost přes internetové stránky byla osoba žalovaného. Soud nemohl žalobkyni při jednání poučit o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazů k těmto skutečnostem, neboť se žalobkyně k jednání nedostavila. Jelikož však bylo prokázáno zaslání 5 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalobkyně tvrdila, že žalovaný neuhradil ničeho, byla tato částka odečtena od částky poskytnuté. Žalovanému tedy zbývá k zaplacení částka 5 000 Kč, kdy úrok z prodlení byl stanoven ode dne následujícího po lhůtě splatnosti, konkrétně ode dne , datum, dle třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě po doručení zásilky odeslané , datum, ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ve zbývající části včetně příslušenství soud žalobu zamítl.18. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že ve věci nemá za prokázané řádné ověření schopnosti splácet žalovaného i s ohledem na ověřený příjem a neověření tvrzených výdajů žalovaným dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť strany sporu měly ve věci přibližně stejný poměr úspěchu a neúspěchu.20. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).