1 C 148/2026-31 – Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy o kontokorentním spotřebitelském úvěru a smlouvy o osobním účtu , právnická osoba, ), jakož i z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaná neodporovala, vzal soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni dosud neuhradila částku , částka, odpovídající jistině (zápornému zůstatku na osobním bankovním účtu žalované č. , č. účtu, ). Z výpisu z účtu žalované soud zjistil jednak měsíční příjem žalované cca , částka, , jednak její úvěrové zatížení a výdaje.4. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a smlouvy o účtu dle § 2662 o. z. Žalovaná se smluvně zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však v (souhrnné) částce , částka, nedostála. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku. V souladu se smluvními ujednáními jsou úvěry úročeny. Soud měl zkoumání úvěruschopnosti žalované (ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ze strany žalobkyně za řádné.5. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužných částek dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.6. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .8. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích) soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen nebo bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku , částka, , s výjimkou uvedenou v odstavci 2.9. Protože bylo zjištěno, že žalující strana uhradila na účet soudu více, než činila její poplatková povinnost, rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku III.