4 C 167/2025-55 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se domáhal odstranění dvou stromů na pozemku žalovaného parc. č. , parcelní číslo, v obci , město, , katastrální území , adresa, , konkrétně borovice a zeravu vysazených v blízkosti plotu pozemku žalobce parc. č. , parcelní číslo, v obci , město, . Jednalo se o borovici, která je vzrostlá naproti oknu v přízemí žalobce ve východní straně domu a zeravu vzrostlého severně od borovice v obdobné vzdálenosti od plotu. Dům žalobce je od plotu vzdálen 4,9m ( nákres č.l. 18 ). Uvedl, že odstranění stromů požaduje z důvodu imisí prachu, pylu, jehličí a zastínění oken v přízemí a patře domu a možnosti do budoucna poškození domu kořenovým systémem borovice.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil s tím, že se v případě borovice jedná o velký a silný strom, který je dle jeho mínění škoda ničit. Uvedl, že se jedná o vesnici, kde žalobce a žalovaný žijí, kde je ze všech stran pozemku žalobce možnost vniku pylu ze stromů na pozemcích sousedů. Uvedl, že možnost odstranění stromu konzultoval s odborem životního prostředí, dendrologem.3. Soud zjistil následující skutkový stav.4. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , parcelní číslo, v obci , město, , katastrální území , adresa, a žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. , parcelní číslo, v obci , město, , katastrální území , adresa, . Z fotografií založených na č.l. 12 je patrné, že jsou na pozemku žalovaného ve vzdálenosti přibližně 72 cm od plotu žalobce vzrostlé stromy – borovice a zerav. Borovice je vzrostlý strom, jehož kmen se rozvětvuje na tři další kmeny a je vysoká několik metrů. Tůje – zerav je nižšího vzrůstu, větve tůje prorůstají plotem žalobce. U borovice byly ořezány větvě rovně s hranicí plotu mezi pozemky žalobce a žalovaného ( fotografie č.l. 11-14. ). Zerav a borovici vysadila v roce 2005 tehdejší přítelkyně žalovaného , jméno FO, . Uvedla, že byly vysazeny po dohodě s žalobcem a jeho manželkou, ale s tím, že se mělo jednat o zakrslé stromy. Svědkyně uvedla, že se domnívá, že se jednalo o rok 2005, neboť po tom, co dokončila vysazení stromů a rostlin, dovezl její otec na zahradu okrasný kámen a její otec zemřel v lednu 2006. Z internetových stránek www.mapy.cz , konkrétně v zobrazení rozhraní pozemků žalobce a žalovaného v letech 2010-2012 a 2013-2015 je pohled na pozemky rozmazaný, je zde vidět, že v místě borovice a zeravu je patrno, že se v místě něco nachází, ale nelze již určit, o co se jedná, zda o strom, keř, jiné věci. Z pohledu na zahradu z leteckého pohledu uspořádání zahrady odpovídá popisu svědkyně.5. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ( dále o. z. ) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé od dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.6. Podle § 1017 o. z. má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m (odstavec 1). Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu (odstavec 2).7. Nároky spojené s úpravou obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) se omezovaly na možnost domáhat se ochrany prostřednictvím imisní sousedské žaloby mající základ v § 127 odst. 1 obč. zák., kterou nebylo možno se domáhat aktivního chování ze strany žalovaného, tj. nebylo možno domáhat se uložení aktivní povinnosti k odstranění zdroje rušení nebo obtěžování, ale petit žaloby ze sousedského práva musel být formulován negativně. Ochrana podle § 127 odst. 1 obč. zák. nesměřovala k tomu, aby byla žalovanému uložena povinnost provést konkrétní opatření ( např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 12. 1984, sp. zn. Cpj 51/84 ). Aktivního jednání bylo možno se domáhat toliko v rámci předcházení hrozícím škodám v režimu § 417 odst. 2 obč. zák. a to i ve vztahu k požadavku na uložení odstranění stromu. Judikatura současně zdůrazňovala, že pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost provést určité opatření (nikoliv zdržet se určitého rušení) s poukazem na hrozící závažnou škodu, jednalo se o žalobu podle § 417 odst. 2 obč. zák., a nikoliv o vlastnickou žalobu podle § 126 obč. zák.8. Skutkovým znakem právní normy obsažené v § 1017 odst. 1 je "sázení stromů", s nímž je spjat právní následek spočívající v nároku souseda na odstranění stromu. V případě vysazení stromu jde o jednání, které se vyznačuje jednorázovostí. Pokud tento okamžik nastal před účinností o.z., jedná se o uzavřený skutek (factum praeteritum), který s ohledem na zásady evropské právní tradice nemůže být podroben právním následkům, které jsou stanoveny novým právem9. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že má za prokázané, že stromy byly vysázeny v roce 2005. Tuto skutečnost vzal za prokázanou zejména z výpovědi svědkyně , jméno FO, , jejíž výpověď byla důvěryhodná, i přes to, že v době vysazení byla partnerkou žalovaného. V současné době se ani s jedním z účastníků řízení nevídá, aktuálně k nim nemá žádný osobní vztah. Její výpověď logicky navazovala, přičemž rok vysazení 2005 zařadila dle školní docházky dcery a úmrtí jejího otce, který jí dodával materiál k úpravě zahrady žalovaného. S ohledem na skutečnost, že po opravě žaloby žalobce žádal odstranění stromů, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jelikož nárok na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z. nelze úspěšně uplatnit, jde-li o stromy vysázené před 1. lednem 2014 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze sp. zn. 22 Cdo 5259/2015). Negatorní žalobou podle § 1042 občanského zákoníku se lze domáhat pouze toho, aby se žalovaný zdržel rušivého jednání a tímto prostředkem nelze uložit pozitivní povinnost něco konat (například odstranit stromy). Dle stanovení § 2903 odst. 2 občanského zákoníku poskytuje ochranu jen proti dosud nenastalé, vážně hrozící újmě. Proti již vzniklému a trvajícímu zásahu je třeba postupovat prostředky ochrany vlastnického práva podle § 1040 a násl. občanského zákoníku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1712/2023).10. Výše uvedené znamená, že s ohledem na skutečnost, že žalobce odůvodnil nárok na odstranění stromů imisemi, které z nich zasahují na jeho pozemek, není možné domoci se odstranění těchto stromů. Samotná potencialita ohrožení základů domu prorůstáním kořenového systému borovice k jeho domu není důvodem pro nároku na odstranění stromů dle § 2903 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1035/2023).11. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl ( výrok I. ).12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že plně úspěšný žalovaný měl nárok na náhradu nákladů řízení, přičemž při vyhlášení rozsudku dne , datum, se nároku na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.