17 C 208/2020-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 22. 5. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 200 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 1 200 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 2. 3. 2015 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že předmětnou pohledávku nabyla od původního věřitele, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Původní věřitelská společnost uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžitou částku 1 200 Kč, tu ale žalovaný v dohodnuté lhůtě do 1. 3. 2015 nevrátil. Žalobkyně se domáhá touto žalovanou úhrady pouze dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení, ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na úředně vedenou adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to [ulice a číslo], [PSČ], [obec] [část obce], kam mu soud doručil podle ustanovení § 49 o. s. ř. a v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 zásilku formou uložení zásilky na poště a následně vyvěšením sdělení na úřední desce soudu. Fikce doručení nastala dne 23. 11. 2020. 3. K jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 15. 12. 2020, se zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila písemným podáním ze dne 7. 12. 2020, současně požádala o projednání věci bez její osobní účasti. Žalovaný neúčast u jednání neomluvil, předvolání k jednání adresované do vlastních rukou mu bylo doručeno na adresu uvedeného trvalého pobytu formou uložení zásilky na poště a následně vyvěšením sdělení na úřední desce soudu podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. a § 46b písm. a/ o. s. ř., fikce doručení nastala dne 23. 11. 2020. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. 4. Na základě provedeného dokazování byl v řízení zjištěn následující skutkový stav: na základě prohlášení [číslo] ze dne 12. 2. 2015 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem, podle které se zmiňovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému jako zápůjčku částku 1 200 Kč, a to za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 216 Kč se splatností do 27. 2. 2015. Peněžitá částka byla žalovanému předána v hotovosti, žalovaný tyto prostředky převzal při podpisu uvedeného prohlášení. Totožnost žalovaného při podpisu smlouvy byla ověřena z předloženého občanského průkazu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 dále bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem; příloha smlouvy obsahující seznam všech postoupených konkrétních pohledávek zahrnuje i pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 1. 2018, poštovní zásilka byla odeslána žalovanému dne 26. 1. 2018. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán naposledy předžalobní upomínkou advokátky ze dne 11. 3. 2020, podle poštovního podacího archu ze dne 17. 3. 2020 byla tato upomínka zaslána doporučeně na známé adresy žalovaného. 5. Žaloba je zcela důvodná. 6. Žalobkyně je v daném sporu aktivně věcně legitimována podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, podle které žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce od původní věřitelky [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah z titulu písemně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 1 200 Kč s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 216 Kč. Žalovaný sám ani netvrdil, že by tuto částku nebo její část zapůjčiteli, případně následně žalobkyni vrátil, proto byl zavázán k úhradě částky 1 200 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po splatnosti podle obsahu smlouvy až do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za situace, kdy žalobkyně v daném řízení požaduje úhradu pouze jistiny dluhu, soud se nezabýval tím, zda se právní předchůdkyně zabývala tzv. úvěruschopností žalovaného podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., a potažmo tím, zda je smlouva podle uvedeného ustanovení platná. I v případě neplatné smlouvy by měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, které by jí bylo přiznáno ve stejné výši jako žalovaná částka. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného nahradit zcela úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za provedené tři úkony právního zastoupení po 100 Kč za každý z nich a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. jako podíl 21 % ze součtu uváděné odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč. Žalovaný měl dlouhou dobu možnost řešit věc mimosoudně, když žaloba byla podána více než rok po uplynutí lhůty splatnosti dluhu, navíc byl v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.