17 C 225/2020-39 — Okresní soud v Karviné

Žalobce se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 10. 7. 2020, domáhal po žalovaných zaplacení částky 35 240 Kč společně s úrokem z prodlení. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že 1. žalovaný dosud neuhradil žalobci ani zčásti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, stvrzenou dlužním úpisem ze dne 29. 11. 2017 se splatností 25. 11. 2018, přičemž se žalovaný zavázal hradit dluh v měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem prosincem 2017. Jako ručitel je v dlužním úpise uveden 2. žalovaný. Pro případ prodlení s úhradou zápůjčky je v dlužním úpise sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení, ke dni podání této žaloby činí smluvní pokuta 25 240 Kč. Dne 10. 12. 2019 žalobce vyzval každého ze žalovaných předžalobní výzvou k úhradě dluhu, zásilka byla zaslána na poslední známou adresu každého ze žalovaných a vrátila se nedoručená zpět s poznámkou pošty, že se žalovaní z uvedené adresy odstěhovali. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Žaloba, výzva k vyjádření i všechny další soudní písemnosti byly každému ze žalovaných doručeny na adresu trvalého bydliště. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu jejich bydliště. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaných. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce vyjádřil souhlas s takovým procesním postupem již v žalobě. Žalovaní byli vyzváni přípisem soudu ze dne 6. 11. 2020 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byli poučeni podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejich souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaní ve stanovené lhůtě nezaslali soudu své vyjádření, proto soud jejich souhlas s postupem podle uvedeného zákonného ustanovení předpokládal. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalovaných. V daném řízení bylo prokázáno na základě dokladu nazvaného„ dlužní úpis“ ze dne 29. 11. 2017, že první žalovaný [celé jméno žalovaného] v písemné formě potvrdil, že si půjčil od pana [příjmení] [celé jméno žalobce] peněžitou částku 10 000 Kč a zavázal se vrátit věřiteli celkem částku 11 018 Kč ve splátkách po 800 Kč měsíčně počínaje dnem 17. 12. a dále vždy k 25. dni v měsíci. Pro případ, že dluh nebude řádně splácen, se žalovaný zavázal uhradit žalobci„ penále“ ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení. Doklad obsahuje také potvrzení druhého žalovaného [celé jméno žalovaného], že dluh včetně dohodnutého penále uhradí, pokud jej neuhradí první žalovaný. Podle doloženého výpočtu smluvní pokuty žalovaný neuhradil na svůj dluh žádnou částku, jeho dluh na jistině činí stále 10 000 Kč a dluh na smluvní pokutě (ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení) z postupně narůstajícího dluhu činí ke dni 10. 7. 2020 celkem částku 25 240 Kč. Oba žalovaní byli o úhradu dluhu písemně vyzýváni a upomínáni dopisem advokáta ze dne 9. 12. 2019, v němž byli také upozorněni na možnost soudního vymáhání dluhu podle ustanovení § 142a o. s. ř. Podle předloženého poštovního podacího lístku ze dne 11. 12. 2019 byl každému ze žalovaných uvedený dopis zaslán na adresu jeho trvalého bydliště. Po provedeném dokazování a právním vyhodnocení zjištěných skutkových tvrzení soud vyhodnotil následující skutkový stav sporu: mezi žalobce a prvním žalovaným byla uzavřena v ústní nebo konkludentní formě dne 29. 11. 2017 smlouva o zápůjčce, o které bylo vytvořeno v písemné formě potvrzení nazvané„ dlužní úpis“. Na základě této smlouvy žalobce půjčil prvnímu žalovanému částku 10 000 Kč; první žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 11 018 Kč. Druhý žalovaný zajistil závazek prvního žalovaného ručením, k úhradě dluhu byl vyzván v rámci předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2019. V důsledku nezaplacení dluhu vznikla žalovaným povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu, jejíž výše ke dni 10. 7. 2020 činí částku 25 240 Kč. Ve skutečnosti žalovaní doposud neuhradili na dluh žádnou částku, což potvrdil žalobce, úhradu dluhu nebo jeho části žalovaní ani netvrdili. Na dluh nebyla zaplacena žádná další částka ani po doručení písemné předžalobní upomínky ze dne 9. 12. 2019, kterou advokát žalobce zaslal na adresu jejich trvalého bydliště doporučenou poštovní zásilkou. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobce je zcela důvodný. Zjištěný skutkový stav soud vyhodnotil podle příslušných ustanovení právních norem a dospěl k závěru, že žalobce a první žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. První žalovaný uvedeného dne podepsal v písemné formě potvrzení o zápůjčce. Druhý žalovaný zajistil zápůjčku ručením, resp. písemným prohlášením o převzetí ručitelského závazku ve smyslu ustanovení § 2018 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Bylo na žalovaných samotných, aby tvrdili a prokázali, že dluh nebo alespoň jeho část již uhradili. Žalovaní ve skutečnosti nic takového netvrdili, potažmo neprokázali, soud proto vyhodnotil, že stále dluží žalobci z titulu poskytnuté půjčky částku 10 000 Kč. Mezi žalobcem a prvním žalovaným byla platně sjednána i smluvní pokuta ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku ve výši 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení, její výše ke dni 10. 7. 2020 činí 25 240 Kč. Soud za popsané situace uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 35 240 Kč v zákonné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého ze žalovaných. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal oba procesně neúspěšné žalované k povinnosti zaplatit žalobci, který měl v řízení plný procesní úspěch, na nákladech řízení společně a nerozdílně částku 10 848 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce. Celkové náklady řízení zahrnují 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 410 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení ve výši celkem 6 900 Kč za provedené 3 úkony právní služby (1. přípravu spojenou s převzetím zastoupení, 2. sepis předžalobní výzvy a 3. sepis žaloby) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 4. náhradu hotových výdajů v celkové výši 900 Kč za provedené 3 úkony podle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky a 4/ náhradu DPH ve výši 1 638 Kč, tj. 21 % ze součtu výše uvedené odměny a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 7 800 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., žádné takové okolnosti v řízení ani nebyly tvrzeny. Žalovaní měli možnost uhradit dluh dlouhou dobu před podáním žaloby, když splatnost celého dluhu nastala dlouhou dobu před zahájením řízení. Žalovaným byla navíc zaslána předžalobní výzva datovaná 9. 12. 2019, na kterou také nijak nereagovali.