17 C 250/2020-20 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl Okresnímu soudu v Karviné doručen dne 23. 1. 2020, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč společně s úroky z prodlení a s náklady řízení. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný dne 28. 5. 2019 cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Žalobkyně žádá po žalovaném zaplacení jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Výzva k vyjádření, žaloba a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Zástupkyně žalobkyně vyjádřila souhlas s navrhovaným postupem již v žalobě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 6. 11. 2020 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jeho souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, a proto soud jeho souhlas s postupem podle § 115a o. s. ř. předpokládal. Za popsané situace bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a bez osobní účasti zástupkyně žalobkyně a žalovaného. V daném řízení po vyhodnocení skutkových zjištění bylo prokázáno, že žalovaný [celé jméno žalovaného] rozhodného dne 28. 5. 2019 v 8.08 hodin cestoval autobusovou linkou [číslo] Městské hromadné dopravy v [obec] bez platné jízdenky. Tato skutečnost byla v řízení prokázána na základě hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek ze dne 28. 5. 2019 evid. [číslo] [variabilní symbol]. Základní cena jízdného pro jednotlivou jízdu činila 20 Kč, to bylo zjištěno na základě téhož dokladu. Dále bylo v řízení prokázáno na základě stejného dokladu, že výše přirážky k jízdnému za cestu bez platné jízdenky v prostředcích městské hromadné dopravy provozované žalobcem činila v rozhodném období 1 000 Kč. Výzvou ze dne 12. 12. 2019 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě žalovaného dluhu, výzvu mu byla zaslána doporučenou poštou dne 16. 12. 2019 na adresu evidovaného trvalého pobytu. Po provedeném právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V souladu s ustanovením § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 Kč, když podle uvedeného zákonného ustanovení má cestující právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení, pokud zaplatí stanovené jízdné. Výše jízdného byla stanovena v souladu s ustanoveními § 2550 a § 2551 nového občanského zákoníku přepravním řádem žalobkyně na částku 20 Kč za jednotlivou jízdu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nemohl ve vyhrazeném přepravním prostoru dopravního prostředku prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni dále oprávnění požadovat po něm částku 1 000 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d/ zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, popř. v souladu s ustanovením § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, a v souladu s ustanovením článku V. odst. 13 smluvních přepravních podmínek vydaných žalobkyní. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení je známa soudu z úřední činnosti a činí 9,75 % ročně; žalovaný měl svůj dluh splnit při zjištění přestupku, tj. dne 28. 5. 2019. Od následujícího dne 29. 5. 2019 je pak žalovaný v prodlení a je povinen podle výše uvedených ustanovení platit úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení plný procesní úspěch, na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč, tj. po 100 Kč za každý uváděný provedený úkon právního zastoupení, tj. podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč jako 21 % ze součtu zmíněné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., žádné takové okolnosti v řízení ani nebyly tvrzeny. Žalovaný byl k úhradě vyzýván před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou výzvou advokáta, přesto dluh nesplnil. Nemůže pak jít k tíži žalobkyně, že jí v souvislosti se soudním vymáháním dluhu vznikly náklady. Žalobkyně podává ke zdejšímu soudu několik desítek žalob ročně na ustáleném formuláři. Její žalobní tvrzení jsou formálně totožná, mění se podle údaje týkající se konkrétního žalovaného a doby spáchání předmětného„ přestupku“. Podle názoru soudu se jedná o zcela ukázkový příklad pro snížení odměny za zastupování žalobkyně podle ustanovení § 14b advokátního tarifu.