17 C 138/2021-24 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl Okresnímu soudu v Karviné doručen dne 20. 1. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč společně s úrokem z prodlení a s náklady řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 6. 8. 2018 cestovala městskou hromadnou dopravou provozovanou Dopravním podnikem [územní celek], a.s. bez platného jízdního dokladu. Vedle běžného jízdného ve výši 10 Kč žádá žalobkyně po žalované zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 16. dne následujícího po předmětné kontrole, tj. od 22. 8. 2018 do zaplacení. Dopravní podnik [územní celek], a.s. prodal pohledávku za žalovanou žalobkyni podle ustanovení §§ 1879 a násl. občanského zákoníku na základě smlouvy ze dne 10. 12. 2019. Žalovaná částka zahrnuje dlužné jízdné ve výši 10 Kč a přirážku za neoprávněně bezplatnou jízdu ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [obec], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalované. Po neúspěšných pokusech pak postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalované. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání. Zástupkyně žalobkyně i žalovaná byly vyzvány přípisem soudu ze dne 14. 10. 2021 ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem soudu podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jejich osobní účasti a bez nařízení ústního jednání; současně byly poučeny podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o fikci jejich souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 10 dnů nesdělí své soudem požadované stanovisko. Zástupkyně žalobkyně ani žalovaná soudu ve stanovené lhůtě neposlaly své vyjádření, proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupkyně žalobkyně a žalované. V daném řízení po vyhodnocení skutkových zjištění bylo prokázáno, že žalovaná [celé jméno žalované] rozhodného dne 6. 8. 2018 v 15.09 hodin cestovala linkou č. BX městské hromadné dopravy v [obec] bez platné jízdenky. Tato skutečnost byla v řízení prokázána na základě zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 6. 8. 2018 č. 066909. Proti obsahu uvedeného dokladu žádný z účastníků ničeho nenamítal, nepředložil soudu jiný důkaz, který by vyvrátil věrohodnost uvedené listiny, ani takový důkaz v řízení nenavrhoval. Naopak tento doklad obsahuje vlastní podpis žalované. Dále bylo v řízení prokázáno na základě obsahu tarifu jízdného platného od 1. 7. 2018 a na základě smluvních přepravních podmínek platných od 1. 7. 2018, že cena základní jednotlivé jízdenky v hromadné dopravě provozované žalobkyní činila k rozhodnému dni 10 Kč. Podle článku 9 odst. 3 uvedených smluvních podmínek cestující, který se neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2020 žalobkyně prostřednictvím své advokátky vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění. Dne 10. 12. 2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi Dopravním podnikem [územní celek], a.s. a žalující společností, na základě které došlo k převodu pohledávky za žalovanou na žalobkyni, součástí smlouvy je příloha obsahující výčet postoupených pohledávek, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou. Po provedeném právním vyhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V souladu s ustanovením § 2550 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 Kč, když podle uvedeného zákonného ustanovení má cestující právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení, pokud zaplatí stanovené jízdné. Výše jízdného byla stanovena v souladu s ustanoveními § 2550 a § 2551 nového občanského zákoníku přepravním řádem žalobkyně na částku 10 Kč za jednotlivou jízdu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nemohla ve vyhrazeném přepravním prostoru dopravního prostředku prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni dále oprávnění požadovat po ní částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d/ zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, resp. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění a v souladu s ustanovením článku 9 odst. 3 smluvních podmínek vydaných žalobkyní. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení je známa soudu z úřední činnosti a činí 9 % ročně; žalovaná měla svůj dluh splnit podle výše uvedeného ustanovení smluvních podmínek do 15 dnů od zjištění přestupku. Je zřejmé, že ke dni 22. 8. 2018, od něhož žalobkyně požaduje úhradu úroku, byla žalovaná již v prodlení a je povinna podle výše uvedených zákonných ustanovení platit úrok z prodlení. Žalobkyně, která není provozovatelkou městské hromadné dopravy v [obec], je v daném soudním sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2019 ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla v řízení plný procesní úspěch, na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč, tj. po 100 Kč za každý uváděný provedený úkon právního zastoupení, tj. podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč jako 21 % ze součtu zmíněné odměny za zastoupení a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč, podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. Soud v daném případě neshledal žádné předpoklady pro snížení či úpravu odměny za právní zastoupení ve smyslu ustanovení § 150 nebo ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř., žádné takové okolnosti v řízení ani nebyly tvrzeny. Žalovaná byla k úhradě vyzývána před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. písemnou výzvou advokátky, přesto dluh nesplnila. Nemůže pak jít k tíži žalobkyně, že jí v souvislosti se soudním vymáháním dluhu vznikly náklady.