19 C 125/2020-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 8. 9. 2020 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 524 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že žalovaný dne 1. 6. 2020 cestoval dopravním prostředkem tramvají – linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova] a uzavřel tak smlouvu o přepravě osob. Ze strany dopravního podniku byla provedena přepravní kontrola, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovanému vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Do prodlení s úhradou pohledávky se dostal žalovaný ode dne následujícího po přepravní kontrole. Právním zástupcem žalobkyně byla žalovanému dnem 25. 8. 2020 zaslána výzva k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 3. Na základě provedených důkazů, a to ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 1. 6. 2020, informace pro cestující, Smluvních přepravních podmínek a tarifu [anonymizována dvě slova] dopravy, předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 25. 8. 2020 a potvrzení o odeslání písemnosti ze dne 25. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný dne 1. 6. 2020 cestoval linkou [číslo] provozovanou žalobkyní a při kontrole bylo zjištěno, že cestoval bez platného jízdního dokladu, totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu; žalovaný byl označen jménem, příjmením, datem narození, místem trvalého bydliště a číslem občanského průkazu. Byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole, cestující zápis podepsal. Dopisem právního zástupce ze dne 25. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1 524 Kč. 4. Soud po provedeném dokazování žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným došlo tím, že žalovaný použil dne 2. 3. 2020 dopravní prostředek provozovaný dopravním podnikem ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě v souladu s ustanovením § 2550 o. z. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a současně mu vznikla povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a to ve výši 24 Kč. Stejná povinnost vyplývá pro žalovaného z ustanovení § 2578 o. z. a § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaný nemohl prokázat při kontrole platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci oprávnění požadovat po něm zaplacení částky ve výši 1 500 Kč jakožto přirážky k jízdnému v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce. Protože se žalovaný v daném případě dostal prokazatelně do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k jízdnému (§ 1968 o. z.), vzniklo dopravci dále oprávnění požadovat po něm v souladu s ust. § 1970 o. z. úrok z prodlení z dlužné částky. Splatnost přirážky k jízdnému nastala vždy dnem přepravní události a ode dne následujícího, tj. od 3. 3. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou peněžité částky. Úrok z prodlení přitom odpovídá nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán dlužnou částku i s příslušenstvím žalobci uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich náhrada. Náklady v dané právní věci představují částku 400 Kč za soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení žalobkyně, z toho na odměně advokáta 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 120/2014 Sb., 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, a to ke třem úkonům právní služby ve formě převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzvy k plnění a sepisu žaloby. Z odměny a náhrad, tedy z 900 Kč bylo na dani přiznáno 189 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem náklady činí 1 489 Kč a tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.