21 C 362/2021-29 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 375 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] podle které žalovanému poskytla částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem, tj. celkem částku 6 150 Kč do [datum]. Žalobkyni byla pohledávka postoupena podle rámcové smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, soud proto řízení podle § 96 odst. 2 a odst. 4. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), částečně zastavil, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], a. s., podle které mu byla vyplacena v hotovosti částka 5 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 150 Kč, to vše do 30 dnů. Pohledávka byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky do [datum]. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. Ve smyslu § 2 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), bylo povinností původního věřitele řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila žádné rozhodné skutečnosti ani neoznačila žádné důkazy, k jednání se žalobkyně nedostavila. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Soud tak žalobě vyhověl pouze ohledně toho, co bylo žalovanému prokazatelně vyplaceno ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., když žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně až předžalobní upomínkou, a je tedy v prodlení od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.