21 C 386/2020-48 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 364 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) [právnická osoba] Credit International, SE, postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalovanému vzniklý ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 4 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem a poplatky v týdenních splátkách po 148 Kč do [datum]. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o půjčce dne [datum] [číslo] na základě které převzal v hotovosti 4 000 Kč, a kterou se zavázal splatit v týdenních splátkách. Žalovaný dosud ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum]. V kartě zákazníka ze dne [datum] žalovaný uvedl, že má příjem ze sociálních dávek ve výši 5 581 Kč, a přítelkyně má příjmy ve výši 8 540 Kč, náklady a výdaje na domácnost a bydlení má ve výši 10 210 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní upomínky. Smlouva o zápůjčce pak podléhá režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a to s odkazem na § 2 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy bylo tedy povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka. Pouhé prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích, které nebyly věřitelem nijak ověřeny, nepostačuje ke splnění zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (K tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, které je dostupné na www.nsoud.cz). Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, ke které přihlédl soud i bez návrhu (§ 588 o. z.). Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle smlouvy o zápůjčce převzal žalovaný v hotovosti 4 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí ničeho nevrátil. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou zástupcem žalobkyně do [datum], žalovaný se tedy dostal do prodlení [datum]. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení od této doby do zaplacení, a to v sazbě požadované v žalobě. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 517 Kč, přičemž tato částka představuje 25,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 364 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 49,16 Kč představující jednu devítinu z náhrady za 33 ujetých km v částce 242,44 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 10,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 549,16 Kč ve výši 955,32 Kč.