21 C 393/2020-49 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) [právnická osoba] Credit International, SE, postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalované vzniklý ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] podle které žalovaná převzala v hotovosti částku 5 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem a poplatky v týdenních splátkách po 185 Kč do [datum]. Žalovaná na dlužnou částku zaplatila 3 755 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] [číslo] na základě které převzala v hotovosti 5 000 Kč, a kterou se zavázala splatit v týdenních splátkách. Žalovaná dosud zaplatila 3 755 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do [datum]. V kartě zákazníka ze dne [datum] žalovaná uvedla, že má příjem ze mzdy ve výši 4 800 Kč, pobírá sociální dávky ve výši 2 920 Kč, přídavky na děti ve výši 2 610 Kč a má další příjmy ve výši 10 810 Kč a výdaje na domácnost a bydlení ve výši 18 900 Kč. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením předžalobní upomínky. Smlouva o zápůjčce pak podléhá režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a to s odkazem na § 2 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy bylo tedy povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované podle 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka (viz odst. 4 tohoto rozsudku). Pouhé prohlášení žalované o svých příjmech a výdajích, které nebyly věřitelem nijak ověřeny, nepostačuje ke splnění zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (K tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, které je dostupné na www.nsoud.cz). Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, ke které přihlédl soud i bez návrhu (§ 588 o. z.). Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle smlouvy o zápůjčce převzala žalovaná v hotovosti 5 000 Kč a do vyhlášení tohoto rozhodnutí vrátila pouze částku 3 755 Kč. Soud proto zavázal žalované k zaplacení částky 1 245 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou zástupcem žalobkyně do [datum], žalovaná se tedy dostala do prodlení [datum]. Soud proto zavázal žalované k zaplacení zákonného úroku z prodlení od této doby do zaplacení, a to v sazbě požadované v žalobě. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.