21 C 394/2021-32 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 338,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o úvěru dne [datum] prostřednictvím webových stránek www.creditportal.cz. Žalovanému byla na jeho bankovní účet vyplacena částka 10 000 Kč, kterou žalovaný ve lhůtě do [datum] spolu s poplatkem ve výši 6 338,15 Kč nevrátil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne [datum] prostřednictvím webových stránek www.creditportal cz smlouvu o úvěru č. S0001721203494045 se společností [právnická osoba], která se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč na jím uvedený účet, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 6 338,15 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 414 Kč do [datum]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně. Původní věřitel vyplatil žalovanému úvěr 10 000 Kč na účet žalovaného vedený u [právnická osoba], dne [datum]. Žalovaný na úvěr dle tvrzení žalobkyně dosud ničeho nezaplatil. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve lhůtě 3 dnů od jejího doručení. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Smlouvu o úvěru však soud shledal absolutně neplatnou ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně do vyhlášení tohoto rozsudku neoznačila žádné důkazy, kterými by prokázala, že původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně ve smyslu § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně má nárok na vrácení pouze toho, co žalovanému vyplatila. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění předžalobní upomínkou ve lhůtě 3 dnů od jejího doručení, je proto v prodlení ve smyslu § 1970 o. z. až od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.