22 C 124/2021-35 — Okresní soud v Karviné

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 756,96 Kč s příslušenstvím. Dle žalobkyně tento nárok vznikl na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], na základě které mu byla dne [datum] vyplacena částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni 51 405 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tedy obchodní úrok ve výši 20 905 Kč a administrativní poplatek ve výši 10 500 Kč, a to ve 29 měsíčních splátkách po 1 714 Kč a 30té splátce ve výši 1 699 Kč. Dnem [datum] došlo k zesplatnění zápůjčky, jelikož žalovaný nehradil platby řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil 41 678 Kč. Žalobkyně na jistinu, obchodní úroky a administrativní poplatky nepožaduje již ničeho, na úrok z prodlení požaduje uhradit 2 587,65 Kč a na smluvní pokutu 6 169,31 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když nespoléhala pouze na údaje tvrzené žalovaným, ale sama aktivně tyto údaje prověřovala. Kromě nahlédnutí do databází žalobkyně ověřila příjem žalovaného z aktuálního výpisu z účtu, ze kterého vyplynul pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 21 000 Kč. Žalovaný uvedl, že měl u žalobkyně velký dluh, ale byli domluveni, že ho bude splácet a on jej splácel. Dva roky ho nikdo nekontaktoval a najednou chce žalobkyně další peníze, poslední platbu učinil [datum] Celkem uhradil kolem 40 000 Kč. Žalobkyně s ním vůbec nekomunikovala, žalovaný byl v Anglii a posílal peníze své matce, která za něj dluh splácela. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Práva na náhradu nákladů řízení se vzdal. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, která svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum], na základě které mu byla dne [datum] na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 20 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s administrativním poplatkem 350 Kč měsíčně a úrokem 65% ročně v 30 měsíčních splátkách po 1 714 Kč za 1. – 29. splátku a 1 699 Kč za 30. splátku. Žalovaný uhradil 41 678 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet zápůjčku tak, že získala informace přímo od žalovaného, který ve formuláři příjmů a výdajů k žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjmy činí 21 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, nájemné činí 7 500 Kč měsíčně, na spotřebitelské úvěry hradí 804 Kč měsíčně a jeho další trvalé platby jsou 2 200 Kč měsíčně. Tyto údaje žalobkyně ověřila z výplatní pásky za září 2016, dle které byla žalovanému vyplacena mzda zaměstnavatelem Arcelormittal ve výši 20 546 Kč a z výpisů z účtu žalovaného za měsíc listopad 2016, kde byl příjem žalovaného od zaměstnavatele ve výši 19 375 Kč a prosinec 2016 ve výši 23 905 Kč. Z výpisů z účtu však bylo také zjištěno, že žalovaný měl další úvěry. Kromě splátek na úvěr u [příjmení] [jméno] ve výši 804 Kč je patrné, že si v měsíci listopad 2016 půjčil 5 000 Kč u Ferratum Czech a 5 000 Kč u BB Finance czech, v prosinci 2016 pak 3 200 Kč u Creditportal a 5 000 Kč u Zaplo finance. Navíc z výpisu z účtu nevyplývá, že by žalovaný byl schopen splácet splátky ve výši 1 714 Kč měsíčně, když v měsíci listopad 2016 byl jeho konečný zůstatek na účtu 380,17 Kč a v měsíci prosinec 2016 měl konečný zůstatek 253,80 Kč. Z těchto všech údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud ačkoli zkoumá příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, úvěr poskytne ačkoli vyjde najevo, že žalovaný není schopen úvěr splácet. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do insolvenčního rejstříku, neboť ten dokládá pouze to, že dlužník není v insolvenci, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když přestože z podkladů doložených žalovaným vyplynulo, že úvěr není schopen splácet, přesto s ním smlouvu uzavřela. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně by měla právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., avšak jelikož žalovaný již celou jistinu uhradil, právo z bezdůvodného obohacení žalobkyni nevzniklo. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož procesně plně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.