22 C 164/2021-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 3 462,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 310 Kč. Žalovaná uhradila 14 897,22 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 3 462,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 172, 64 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 3 462,78 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná se dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobkyně a zavázala se vrátit celkovou dlužnou částku 18 360 Kč sestávající z jistiny a poplatku v 60 splátkách v hotovosti, přičemž výše prvních 59 splátek činila 310 Kč a výše poslední splátky činila 70 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná uhradila celkem 14 897,22 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno na adresu žalované dne [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána žalované dne [datum]. 4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Po právní stránce je věc posouzena s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, podle občanského zákoníku [číslo] Sb. účinného do 31. 12. 2013 dále jen„ občanský zákoník“, a současně podle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalovaná uzavřela smlouvu o půjčce podle § 657 občanského zákoníku v postavení spotřebitele. Právní povahu nároků sjednaných v předmětných smlouvách jako„ poplatek“ považuje soud za sjednanou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, poplatek plnil tedy funkci úroků z předmětných půjček a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Soud má za to, že úrok ve výši 8 360 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 10 000 Kč na dobu 60 týdnů, tak představuje 74 % celé jistiny půjčky za rok, a je odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující více než čtyřikrát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v dané době. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání dle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatné. 5. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Úrok za přenechání půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž poskytovatel půjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Soud proto došel k závěru, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. Žalovaná již poskytnutou jistinu uhradila, proto soud nepřiznal žalobkyni ani nárok z bezdůvodného obohacení a celou žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 7. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.